7. neděle v mezidobí – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Text 43. kapitoly knihy Izaiáš patří do okruhu tzv. deuteroizaiáše, který píše v babylonském zajetí, povzbuzuje Izraelity sklíčené pocitem vykořenění a ztráty kontaktu s Bohem. Hřích a lhostejnost Izraele jsou důvodem vyhnanství. Ale Bůh čistě ze své lásky, bez zásluh Izraele, odpouští a obnovuje vztah.

Iz 43,18-19.21-22.24b-25

Toto praví Hospodin: „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu. Ty však jsi mě nevzýval, Jakube, ano, odporem ke mně jsi byl stižen, Izraeli! Ale unavoval jsi mě svými hříchy, obtěžoval jsi mě svými nepravostmi. A přece já, já jsem to, který vymazávám kvůli sobě tvé nepravosti, nevzpomenu na tvé hříchy.“

ŽALM 41

Odpověď: Uzdrav mě, Pane, zhřešil jsem proti tobě.

Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka, – za to ho vysvobodí Hospodin v nouzi. – Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu, – učiní ho šťastným na zemi, – nevydá ho zvůli jeho nepřátel. Hospodin mu pomůže na bolestném lůžku, – v nemoci sejme z něho veškerou slabost. – Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, – uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.
Mne však zachováš bez úhony, – navěky mě postavíš před svou tvář. – Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, – od věků až na věky!

2. ČTENÍ

V textu vstupujeme do rozehrané diskuse, možná hádky, mezi Korinťany a Pavlem. Oni zřejmě vyčítají Pavlovi vedlejší úmysly v jeho misijní činnosti, Pavel se hájí. Krom této diskuse se zde ale objevuje zásadní sdělení: Bůh v Kristu řekl své definitivní Ano člověku. Pravý misionář se k tomu může jen připojit svým Amen.

2 Kor 1,18-22

(Bratři a sestry!) Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň „ano“ i „ne“. Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali – já totiž, Silván a Timotej – nebyl zároveň „ano“ i „ne“, u něho je pouze „ano“. Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje „ano“. Proto skrze něho voláme „amen“ k Boží slávě. Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

Pokračujeme ve čtení začátku evangelia podle Marka. Ježíš nejprve potřebuje ukázat lidem, kdo je: On přináší radikální změnu vztahu Boha a člověka. Evangelium ukazuje příklad, jak skrze fyzické uzdravení vysvětluje Ježíš svoji moc nad hříchem-duchovní nemocí. Je to pro něj stejně jednoduché!

Mk 2,1-12

Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: „Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh.“ Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: „Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější – říci ochrnulému: ‘Odpouštějí se ti hříchy’, nebo říci: ‘Vstaň, vezmi své lehátko a choď?’ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!“ On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“

K ZAMYŠLENÍ

Bůh vstupuje do světa. Není to bůh vzdálený, lhostejný či z dálky pozorující. Po celé dějiny Bůh hledá způsob, jak člověka oslovit a uvést ho na správnou cestu. Tedy není to ani otázka změny Božího jednání až v době Nového zákona. Ale právě v Kristu je Boží Ano k člověku nejintenzivnější a nejlépe viditelné. Zaslíbení ze 43. kapitoly knihy Izaiáš dostává v Ježíši zcela konkrétní podobu. Zde je Bůh „kvůli sobě“ odpouštějící, sklánějící se k člověku (začátek Iz 43), tady zní Ježíšovo: „Vstaň, vezmi své lože a jdi…“ Jak nejjednodušeji sdělit nevěřícím venkovanům, kam zasahuje Boží touha uzdravit lidskou bezmoc a učinit ji schopnou jednat? Lehátko – znamení či místo naší nemoci – se proměňuje v symbol zdraví, života a akceschopnosti.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

20.2.

Jak 3,13-18

Mk 9,14-29

Komentář: Jak 3,13-18
Jak je tomu v mém životě s usilováním o pokoj? Vládne v mém srdci, prostupuje moje vztahy?

21.2.

Jak 4,1-10

Mk 9,30-37

Komentář: Jak 4,1-10
V moci Ducha, který nás má „až k žárlivosti rád,“ se mohu vzepřít ďáblu, přijít blíže k Bohu, umýt své ruce, očistit své srdce…

22.2. Popeleční středa

2 Kor 5,20 – 6,2

Mt 6,1-6.16-18

Komentář: Mt 6,1-6.16-18
Proč se postím, proč se modlím, proč dělám dobré skutky? Aby mi Otec odplatil? Nebo protože jsem hříšný a potřebuji odpuštění a uzdravení?

23.2.

Dt 30,15-20

Lk 9,22-25

Komentář: Lk 9,22-25
„Den co den“ – má-li být moje postní úsilí plodné, potřebuji vytrvat v následování a v nesení kříže – den co den, po celý půst.

24.2.

Iz 58,1-9a

Mt 9,14-15

Komentář: Mt 9,14-15
Nemám posuzovat druhé, jejich chování, jejich postní úsilí, ale být věrný svému rozhodnutí, jak naplním tuto postní dobu.

25.2.

Iz 58,9b-14

Lk 5,27-32

Komentář: Lk 5,27-32
Jak se dívám (pohledem tohoto úryvku) sám na sebe – jsem zdravý, nebo nemocný? A jak jednám s druhými a smýšlím o nich – z pozice zdravého, nebo nemocného?

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/