5. neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pojďme, klaňme se Bohu, po­klekněme před svým tvůrcem, Hospo­dinem! Neboť on je náš Bůh.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a pro­tože nemáme oporu jinde, než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Je to text, který hovoří o po­vo­lání Izajášově. V první části máme popis Božího zjevení. Použité pojmy chtějí pod­trh­nout Boží transcendenci: vysoký a vznos­ný trůn, třikrát opako­vané ”svatý”, Hospodin zástupů (tj. Bůh mocný). Zároveň však, díky tomu, že se zjevení odehrává v chrámu, na­značuje se Boží blízkost. V druhé části se člo­věk nachází před Bo­hem: nejprve potře­buje očištění a obrá­ce­ní, aby byl schopný přijmout Boží pově­ření.

Iz 6,1-2a.3-8

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vy­sokém a vznešeném trůnu, lem jeho (roucha) naplňoval svatyni. Nad ním se vznášeli serafové.
Jeden volal na druhého: ”Svatý, svatý, svatý je Hospodin zá­stupů, celá země je plná jeho slávy.”
Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem.
Tu jsem zvolal: ”Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a krále, Hospodina zá­stupů, jsem viděl svýma očima!”
Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. (Tím) se dotkl mých úst a řekl: ”Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá vina, smyt je tvůj hřích!”
Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: ”Koho mám poslat, kdo nám půjde?” Řekl jsem: ”Zde jsem, mne pošli!”

ŽALM 138

Odpověď: Budu ti hrát, Hospo­dine, před anděly.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.

Slavit budu tvé jméno – pro tvou dob­rotu a věrnost. – Když jsem volal, vysly­šels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu.

Budou tě oslavovat, Hospodine, všichni králové země, – až uslyší slova tvých úst. – Budu opěvovat Hospodi­novy cesty: – ”Věru, veliká je Hospo­dinova sláva!”

Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospo­din pro mě dokončí, co začal. – Hos­podine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

Tato kapitola je reakcí na dva problémy Korinťanů: zda je vzkří­šení z mrtvých a s jakým tělem vstá­vají mrtví k životu? Pavel neodpovídá ”vě­decky”, ale pomocí argumentů víry. Pře­devším připo­míná to ”krédo”, které jim sám předal. Ježí­šovo vzkříšení je zákla­dem všech dalších úvah o vzkříšení ostatních lidí.

1 Kor 15,1-11

Chci vám, bratři, vyložit ra­dostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo.
Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hří­chy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Pís­mem; že se uká­zal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pě­ti stům bratří najed­nou – většina z nich do­sud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jaku­bo­vi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedo­chůdče.
Ano, já jsem nejmenší z apoš­tolů; nejsem ani hoden, abych byl nazý­ván apoštolem, protože jsem pronásle­doval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho mi­lost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pra­coval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou.
Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pojďte za mnou, praví Pán, a udělám z vás rybáře lidí. Aleluja.

EVANGELIUM

Tento text dokládá, jakou sílu má Ježíšovo slovo – tak jako umožní bohatý rybolov, umožní také bohaté plody apoš­to­látu. ”Zajeď na hlubinu” pak nemůže být symbolickým vyjád­řením výzvy vést ”hlu­boký duchovní život” (pro to Bible nepou­žívá obraz ”na hlubinu”, ale ”vystoupit na horu”), ale výzvy k apoštolátu, k otevře­nos­ti pro druhé.

Lk 5,1-11

Když Ježíš stál u Genezaret­ského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vy­stoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimo­novi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zá­stupy.
Když přestal mluvit, řekl Šimo­novi: ”Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!” Šimon mu odpověděl: ”Mistře, celou noc jsem se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.” Když to udě­lali, zahrnuli veliké množ­ství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly.
Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: ”Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!” Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lo­vem ryb, které chytili; stejně i Zebe­deových synů Ja­kuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimo­novi: ”Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.”
Přirazili s loďmi k zemi, ne­chali všeho a šli za ním.

K ZAMYŠLENÍ

Vypadá to velmi jednoduše – dnes jako tenkrát, při rybolovu. Stačí poslechnout Ježíše a úspěch se musí do­stavit. Nebo se tím aspoň svalí na něho odpovědnost. A přece se nám zdá mnoh­dy snadnější opřít se o vlastní zku­šenost, hledat jistoty, které si sami zís­káme a stanovíme. Ačkoliv mnozí kritici tvrdí, že víra je snadná a pohodlná cesta, na které se člověk vy­vleče ze své odpovědnosti, ten, kdo se snaží poctivě ve víře jednat, ví, že to tak jednoduché není. Dát na Je­žíšovo slovo znamená vždy uznat, že on je větší a má větší vhled do toho, co je správné a dobré, než já sám. Znamená to tedy vykázat sobě samotnému až druhé místo. A tomu se člověk nejed­nou brání, aniž si to chce přiznat.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Král 8,1-7.9-13

Mk 6,53-56

Komentář: Mk 6,53-56
Klást Ježíšovi k nohám ne­mocné: to můžeme i my. Stačí je ”před­nést” před Pána: s vírou, že on je živý a má moc nad každou nemocí.

1 Král 8,22-23.27-30

Mk 7,1-13

Komentář: Mk 7,1-13
Ctí mě rty… Pánu je milejší ryzí postoj srdce než ”zbožné mod­litby” či vnější postoje. A pokud si uvědomuji, že moje srdce je daleko od něho, nemu­sím zoufat, ale spíš ho mohu prosit, aby mě přitáhl k sobě a daroval mi pravdivé a upřímné srdce.

1 Král 10,1-10

Mk 7,14-23

Komentář: Mk 7,14-23
Pravdivý pohled do ”sklepa mého srdce” může deprimovat. Ale ne­musím se vydat do těch temných a špi­navých komůrek sám: je tu i Kris­tus, který má moc odstranit všelijaké ”ha­rampádí”.

1 Král 11,4-13

Mk 7,24-30

Komentář: Mk 7,24-30
Důvěřovat Kristu… až do krajnosti.

1 Král 11,29-32; 12,19

Mk 7,31-37

Komentář: Mk 7,31-37
Představ si, že jsi na místě toho hluchoněmého: Ježíš se tě do­týká, říká…

1 Král 12,26-32;13,33-34

Mk 8,1-10

Komentář: Mk 8,1-10
A bylo mu jich líto. Počátek ”dobroty” je vnitřní solidarita… Pro­tikladem této solidarity je apatie, za­hleděnost do svých problémů a cílů.