5. neděle postní – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Ezechielovo proroctví je součástí vidění údolí se suchými kostmi. Božím slovem se tyto kosti pokryjí svaly i kůží a do těchto těl pak Bůh vkládá oživujícího ducha. Toto zaslíbení „znovuzrození“ bylo původně určeno izraelským vyhnancům v Babylónii, kteří prožívali vnější i vnitřní rozklad, a proto říkali: „Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni“ (Ez 37,11). Bůh je oživí, tj. přivede je do zaslíbené země. Ezechielova slova však naznačují něco ještě hlubšího: „vzkříšení“ a oživení těch, kdo jsou mrtví pro svůj hřích a vzpurnost vůči Bohu, podobně jako izraelský lid. Duch oživí tyto „mrtvé“ a oni poznají, že Bůh je mocným Pánem.

Ez 37,12-14

Toto praví Hospodin Bůh: „Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.

ŽALM 130

Odpověď: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas! – Tvůj sluch ať je nakloněn – k mé snažné prosbě!
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, – Pane, kdo obstojí? – Ale u tebe je odpuštění, – abychom ti mohli v úctě sloužit.
Doufám v Hospodina, – duše má doufá v jeho slovo, – má duše čeká na Pána – více než stráže na svítání.
Více než stráže na svítání – ať čeká Izrael na Hospodina, – neboť u Hospodina je slitování, – hojné je u něho vykoupení. – On vykoupí Izraele – ze všech jeho provinění.

2. ČTENÍ

V Pavlových listech se často objevuje protiklad tělo – Duch. „Tělem“ se přitom míní lidská přirozenost narušená hříchem, která je sebestředná. Žít podle těla pak znamená žít podle hříšných sklonů (Řím 3,10-18). Tento postoj uzavřenosti vůči Bohu přináší smrt. Křtem pak člověk odumírá hříchu a přijímá Ducha, dárce života. V srdci věřícího tak dochází ke „koperníkovskému obratu“: středem života není sobecké „já“, ale Bůh sám. Duch svatý proměňuje srdce člověka, takže už nemá zalíbení v hříchu a v životě pro sebe, ale v životě podle Krista, podle jeho evangelia. Tak dochází k podivuhodné výměně: už nežiji já, ale žije ve mně Kristus (Gal 2,20). Už není smrt a odsouzení, ale ospravedlnění a vzkříšení.

Řím 8,8-11

(Bratři a sestry!) Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží.
Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Já jsem vzkříšení a život, praví Pán; kdo věří ve mne, neumře navěky.

EVANGELIUM

„Vzkříšení“ Lazara je posledním a největším Ježíšovým znamením v Janově evangeliu. Tváří v tvář mrtvému Lazarovi a své vlastní smrti Ježíš říká: „Já jsem vzkříšení a život“ (v. 25). Vzkříšení a život tedy nejsou vzdálenou nadějí, jak si mysleli farizeové a Marta. Vzkříšení je už tady v osobě Ježíše Krista. Modlitbou a slovem Ježíš vyvádí Lazara ze smrti: tím dokazuje, že jeho slova jsou skutečně „Duch a život“ (Jan 6,63). Přijetím jeho slova se přechází ze smrti do života: „Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, přešel už ze smrti do života“ (Jan 5,24).

Jan 11,1-45

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“
Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“
Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“
Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“
Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“
Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí.
Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“
Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“
Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“
Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“
Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“
Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“
Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“
Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“
Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“
Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“
Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.

K ZAMYŠLENÍ

Lekcionář dnešní neděle je malou křesťanskou katechezí o smrti jakožto společenství s Kristem zmrtvýchvstalým. Jsme vyznavači Krista a víme, že ve smrti jde o naši budoucnost, o „potom“, o naději na plné a definitivní setkání s Otcem. Snad si můžeme dobře uvědomit, že Ježíšův zázrak navrácení života příteli Lazarovi bezpochyby rozhodl o jeho smrti! Tak se přece bezprostředně po tomto zázraku představitelé židovského národa rozhodli (Jan 11,46nn). Stále platí, že my lidé dáváme smrt, on dává život. On nemá obavu být člověkem, je schopen projevit soucit a zaplakat nad ztrátou blízkého člověka. Nebojme se našeho lidství. Odložme touhu po tom být Bohem (srov. Gn 3,5). Spolu s těmi, kteří se připravují na přijetí velikonočních svátostí, si sami chceme uvědomovat náš křest. Ponořeni do křestního pramene a obmyti křestní vodou stali jsme se Kristu ve smrti podobnými, cele jsme přijali naše lidství a byli jsme zbaveni hrozby smrti. Z jeho strany dostáváme dar života. Podíl na životě věčném.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

11.4.

Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62

Jan 8,1-11

Komentář: Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62
Zuzanino „srdce doufalo v Pána“. Jak je na tom tvoje srdce? Doufá ve vysvobození, v záchranu? Nebo je obrostlé tukem, bez zájmu, bez důvěry, spoléhající na sebe a své plány?

12.4.

Nm 21,4-9

Jan 8,21-30

Komentář: Nm 21,4-9
I pro tebe je cesta z uštknutí hříchem, cesta ze smrti. Můžeš si to připomenout pokaždé, kdy tvůj pohled spočine na kříži, kde tě Kristus spasil svojí smrtí. Poklekni před ním a děkuj za své vykoupení.

13.4.

Dan 3,14-20.91-92.95

Jan 8,31-42

Komentář: Dan 3,14-20.91-92.95
I pohanský král oslavuje Hospodina, když vidí odvahu mladíků, jejich důvěru v Hospodina a jeho vysvobozující zázrak. I ty dnes důvěřuj Hospodinu ve všem svém konání, odlož všechny své obavy, spolehni se na něj…

14.4.

Gn 17,3-9

Jan 8,51-59

Komentář: Gn 17,3-9
Skrze Abraháma uzavřel Hospodin smlouvu i s tebou, smlouvu věčnou, ve které se zavázal: „Budu jim Bohem.“ A ty dnes můžeš přemýšlet o tom, co tebe odvádí od zachovávání tvé osobní smlouvy s Bohem – uzavřené ve křtu.

15.4.

Jer 20,10-13

Jan 10,31-42

Komentář: Jer 20,10-13
Jeremiáš si je jistý Boží pomocí, Boží záchranou v jeho těžké situaci a tak vedle volání o pomoc zároveň chválí svého Pána, vyjadřuje svoji důvěru v něj, v jeho vysvobození.

16.4.

Ez 37,21-28

Jan 11,45-56

Komentář: Ez 37,21-28
Opětovné Boží zaslíbení: „Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ Na to se mám spoléhat, s tím počítat – v dnešním dni, ve chvílích radostných i smutných, v každém okamžiku!