30. neděle v mezidobí – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tyto pokyny jsou konkretizací přikázání „miluj svého bližního jako sebe sama“. Je dobré si všimnout, že je uvedena i motivace pro takové jednání: „sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“.

Ex 22,20-26

Toto praví Hospodin: „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný.“

ŽALM 18

Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému.

2. ČTENÍ

Už od prvních řádků tohoto listu získáváme dojem, že soluňská obec je velmi horlivá – natolik, že je pro ostatní společenství vzorem. Jak dospěla k takové horlivosti? 1) přijali Boží slovo a změnili svůj život „podle Kristova vzoru“; 2) odvrátili se od zla, dali se do služby Bohu; 3) to vše v živé naději na Kristův příchod.

1 Sol 1,5c-10

(Bratři a sestry!) Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se Božího hněvu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM

Máme tu dva příkazy, u kterých nesmíme přehlédnout několik důležitých rysů: 1) pořadí – nejprve je láska k Bohu, pak láska k bližnímu; 2) druhé přikázání je podobné prvnímu – v obou případech se jedná o lásku k někomu; 3) míra této lásky se však liší – Boha je třeba milovat „všemi silami“, bližního jako sebe.

Mt 22,34-40

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“
Odpověděl mu: „‘Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.’ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

K ZAMYŠLENÍ

O těch, kteří jsou bez finančních prostředků, o opuštěných dětech či osamělých starých lidech, o bezdomovcích a rozličných sociálních případech slyšíme a čteme denně. Zprávy o jejich tíživé situaci v dobrém případě probouzejí náš soucit, někdy i ochotu pomoci jim. Dnes však v textu evangelia slyšíme, že všichni tito lidé, zvláště ti z okraje společnosti, patří mezi Bohem privilegované. Bůh přece není netečným vládcem, který se nezajímá o bolesti a trápení svých dětí. V Kristu na sebe přijal úděl posledního z lidí. Církev, která má Boží jméno, se nemůže chovat jinak, s láskou bude hledat Krista za tváří nejmenšího. Úkol křesťana, jeho celkové zaměření, je tedy jasný. Nikoliv jen občasný soucit, ale trvalé zaměření srdce na člověka. Stávat se bližním bližnímu v nouzi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

24. 10.

Řím 8,12-17

Lk 13,10-17

Komentář: Řím 8,12-17
Nemusím „žít, jak chce tělo“, jsem přece Boží syn, Boží dcera. (Pavlovi přitom nejde jen o hříchy tělesné, ale o vše, co odvádí od Boha, co se staví proti Bohu.) S pomocí Ducha nemusím otročit hříchu a mohu počítat s Boží mocí a pomocí!

25. 10.

Řím 8,18-25

Lk 13,18-21

Komentář: Řím 8,18-25
Pozvání k vytrvalé naději na vykoupení, na Boží vysvobození. Pozvání k radosti ze spásy a k zakoušení prvních darů Ducha ...

26. 10.

Řím 8,26-30

Lk 13,22-30

Komentář: Řím 8,26-30
Láska je cestou k Bohu, vede mne i přes všechny překážky, skrze bolesti, utrpení a nejistoty. Vždyť jsem povolán a ospravedlněn Bohem.

27. 10.

Řím 8,31b-39

Lk 13,31-35

Komentář: Řím 8,31b-39
Nic mne nemůže „odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ – Jen já sám, když přestanu Bohu důvěřovat v nejrůznějších okolnostech svého života.

28. 10. svátek sv. Šimona a Judy

Ef 2,19-22

Lk 6,12-19

Komentář: Lk 6,12-19
Naslouchej dnes svému Pánu a „dotkni“ se jej, nech se od něho uzdravit.

29. 10.

Řím 11,1-2a.11-12.25-29

Lk 14,1.7-11

Komentář: Řím 11,1-2a.11-12.25-29
„Když Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné.“ Navazujeme na čtvrteční čtení: Bůh se rozhodl mne milovat a obdarovávat a nic jej od toho neodvrátí a neodradí – ani já sám.

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/