Abyste byli schopni dosáhnout plné míry Božích darů. (Ef 3,19) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Nedělní liturgie

3. 3. 2002

3. neděle postní

Objevit Boha uprostřed vlastního života, vnímat jeho vztahy s námi v obyčejných věcech, to je celoživotní úkol. Budeme v postní době k tomu pozornější?

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Reptání Izraelitů proti Mojžíšovi bylo zároveň namířeno proti Bohu: tím vyjádřili vlastně svoji nespokojenost s Bohem. Bůh přes nevíru a reptalství svého lidu nově prokazuje svou věrnost a lásku. Mojžíš má udeřit do skály holí, kterou udeřil do Nilu (vyjadřuje se tak spojitost s vysvobozením z Egypta). Ze skály vytryskne voda, která může napojit lid a zachránit jejich život. Tato událost je obrazem mnohem hlubšího tajemství Božího působení: on může nechat vyvěrat vodu (tj. život) na poušti, na místě pustém a bez života.

Ex 17,3-7

Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“ Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“ Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců.

Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“

ŽALM 95

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, - oslavujme Skálu své spásy, - předstupme před něho s chvalozpěvy - a písněmi mu zajásejme!

Pojďme, padněme, klaňme se, - poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! - Neboť on je náš Bůh - a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: - „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, - jako tehdy v Masse na poušti, - kde mě dráždili vaši otcové, - zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ

Jedině vírou je možné stále znovu přistupovat k milosti ospravedlnění, tj. k pokoji a přátelství s Bohem (v. 1). Tato víra oživuje i naději, že jednou bude toto přátelství s Bohem prostoupeno září slávy (v. 2). Taková naděje není založena na pouhém lidském přání, ale na jistotě Boží lásky k nám, jistotě vnuknuté přímo Duchem svatým přítomným v našem srdci. Tento Duch nás ujišťuje o Boží lásce tím, že připomíná největší a nejkrajnější projev Boží dobroty: Boží Syn zemřel za nás (v. 6). Láska až do krajnosti je Boží odpověď na lidskou zlobu a netečnost!

Řím 5,1-2.5-8

Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.

Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Pane, ty jsi skutečně Spasitel světa; dej mi živou vodu, abych už nežíznila.

EVANGELIUM

Ježíš nejprve prosí Samaritánku o vodu, a tím odhaluje svoji žízeň, která je spíš žízní po její žízni: jeho prosba má vyvolat její touhu o vodu živou. Samaritánka nechápe, o jakou vodu jde. Ježíš jí proto vyjevuje její minulost, takže ona rozpoznává, že je prorokem, který mluvil o duchovních věcech. Voda je zde symbolem Ježíšova zjevení, jeho Slova, které je Duch a Život (J 6,63). Právě v tomto Slově čili v Duchu a v Pravdě (v. 23) je třeba uctívat Otce.

Jan 4,5-15.19b-26.39a.40-42

Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se - tak jak byl - u té studny. Bylo kolem poledne.

Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ - Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu.

Samařská žena mu odpověděla: „Jakže? Ty, žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají.

Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: Dej mi napít, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“

Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám zní pil i jeho synové a jeho stáda?“

Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“

Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat. Vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.“

Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, že nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze židů. Ale nastává hodina - ano, už je tady - kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a vpravdě.“

Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všechno.“

Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, ten, který s tebou mluvím.“

Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo. Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“

K ZAMYŠLENÍ

Voda, základ života, je v Písmu častým obrazem toho, co Otec skrze Krista potřebnému člověku dává. Říkáme tomu zpravidla milost Boží. Ale i pro nás platí poučení z tohoto evangelia: žena šla pro něco, tedy pro vodu, ale nakonec nalezla někoho, totiž Mesiáše. A od něho dostala to, co změnilo její život. Osobní setkání s Kristem je jádrem života z víry i dnes.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2 Král 5,1-15a

Lk 4,24-30

Komentář: 2 Král 5,1-15a
To, co se stalo Námanovi, nemusí zůstat jen „v minulosti“: i moje postní putování k Jordánu, ke křestnímu prameni, se má dovršit očištěním, obnovou mého života…

Dan 3,25.34-43

Mt 18,21-35

Komentář: Dan 3,25.34-43
Tato prosba nepotřebuje dlouhých komentářů… snad jen to, abychom ji „vnitřně přijali“ a opakovali před Pánem.

Dt 4,1.5-9

Mt 5,17-19

Komentář: Dt 4,1.5-9
Což se najde jiný národ, jemuž jsou bohové tak blízko, jako je nám Hospodin? A důkazem této blízkosti jsou jeho velké divy a „moudrá poučení“: víš o Božích darech, které jsou pro tebe znamením jeho blízkosti?

Jer 7,23-28

Lk 11,14-23

Komentář: Jer 7,23-28
Po kterých cestách chodíš? S Bohem nebo bez něj? Obracíš se k němu zády či tváří?

Oz 14,2-10

Mk 12,28b-34

Komentář: Oz 14,2-10
Tady máme další příklad upřímné kající modlitby. Můžeme se jí inspirovat… zároveň se můžeme nechat oslovit Ozeášovou jistotou v Boží uzdravující odpuštění.

Oz 6,1-6

Lk 18,9-14

Komentář: Oz 6,1-6
I naše projevy postního sebezáporu a zbožnosti mohou být pouhým jitřním obláčkem, který záhy zmizí (třeba hned po skončení postu). Bůh chce však něco hlubokého a trvalého: proto nás otesává svými slovy. Mějme touhu po jeho slovech, protože nás očišťují…

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Ve středu 9. 7 . 2025 začíná v Brně Konference Charis

Ve středu 9. 7 . 2025 začíná v Brně Konference Charis
(8. 7. 2025) Hlavní program konference Charis proběhne od 9. do 13. července na brněnském výstavišti v pavilonu F. Program tvoří…

Odmítnutí kmotrovství - vážně o tom uvažuji

(7. 7. 2025) Dobrý den,  moc děkuji za Vaši odpověď a za Váš čas, který jste věnovali mé otázce ohledně…

Tipy jak ne/odpočívat

(4. 7. 2025) Slovo rekreace pochází z latiny a znamená: re - creatio, neboli znovu - stvoření...

Cyril a Metoděj (5.7.)

(3. 7. 2025) Oba rodní bratři, jejichž svátek slavíme 5. července, pocházeli ze Soluně. Ta byla v té době největším střediskem…

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou

Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou
(3. 7. 2025) Vydavatelství Nové mesto přináší publikaci Naslouchejme tomu, co Duch praví církvím. Malý průvodce synodalitou, která…