23. neděle v mezidobí - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tyto verše tvoří závěr hluboké teologické modlitby o moudrost. Vypovídá se zde, že člověk bez Boží pomoci nedokáže pochopit Boží záměry: proto ”musí” prosit o dar moudrosti.

Mdr 9,13-18

Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí.
S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha?
A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.

ŽALM 90

Odpověď: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach – a pravíš: ”Vraťte se, smrtelníci!” – Neboť tisíc let je v tvých očích – jako včerejší den, který minul, – a jako noční hlídka.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, – podobají se pučící trávě: – Zrána kvete a bují, – večer je skosena a vadne.
Nauč nás počítat naše dny, – ať dojdeme k moudrosti srdce. – Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? – Slituj se nad svými služebníky!
Nasyť nás brzy svou slitovností, – ať jásáme a radujeme se po celý život! – Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, – dej zdar práci našich rukou, – dej zdar práci našich rukou!

2. ČTENÍ

Snad nejosobnější text od apoštola Pavla: Nepromlouvá apoštol, ale člověk s hlubokými a citlivými projevy. Pavel pokřtil uprchlého otroka Onezima a nyní prosí o jeho přijetí a odpuštění Filemona, jeho dosavadního majitele.

Flm 9b-10.12-17

Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, přijmi ho, jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný.
Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li však přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Jasnou tvář ukaž svému služebníku a nauč mě svým příkazům! Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš směřuje do Jeruzaléma (Lk 13,22), kde ho čeká utrpení a smrt (Lk 9,22). Na pozadí tohoto Ježíšova údělu je třeba chápat i jeho výzvu k ”sebezapření” a přijetí kříže: pokud chce učedník následovat Krista až do Jeruzaléma, má se připravit k přijetí stejného údělu. Dvě následující podobenství nechtějí povzbudit k rozvážnému přemýšlení, zda ”máme na to”, abychom následovali Krista (taková myšlenka se vůbec nevyskytuje v NZ!). Spojnici musíme tedy hledat jinde: tou je ”uschopnění se”, připravenost k dokončení úkolu.

Lk 14,25-33

Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: ”Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe –až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem.
Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by ho viděli, a říkali by: ‚Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.‘
Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý král ještě daleko, a žádá o podmínky míru.
Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.”

K ZAMYŠLENÍ

Kolik různých rozhodnutí musíme denně a během celého našeho života udělat? Většinu z nich tvoří ta malá a docela obyčejná, která se zpravidla dají změnit nebo opravit. Méně děláme těch, která jsou vážná a mají vážné důsledky, jsou neodvolatelná. A pak je tady jedno velké rozhodnutí, stojící nade všemi ostatními a jako základ všech: rozhodnutí pro Boží království. Je potřeba si klást otázku, zda tuto naši zásadní volbu máme před očima, zda víme, kde má svůj počátek a čím se neustále potvrzuje?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

10. 9

Kol 1,24 – 2,3

Lk 6,6-11

Komentář: Kol 1,24 – 2,3
V Kristu ”jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání”. Nemusím hledat jinde. Vím o nich?

11. 9.

Kol 2,6-15

Lk 6,12-19

Komentář: Kol 2,6-15
Stavím své základy na Kristu? Jak? Kde zapouštím svoje kořeny? Jak utvrzuji svoji víru? A nezapomínám při tom bez přestání Bohu děkovat?

12. 9.

Kol 3,1-11

Lk 6,20-26

Komentář: Kol 3,1-11
Náš život má směřovat ke Kristu, seznam hříchů v tomto úryvku ukazuje vše, čeho se mám ve svém život zbavovat, vždyť jsem byl(a) vzkříšen(a) s Kristem. Co z tohoto seznamu je pro mne aktuální?

13. 9.

Kol 3,12-17

Lk 6,27-38

Komentář: Kol 3,12-17
V kontrastu ke včerejšímu seznamu hříchů staví Pavel před oči Koloským (a stejně tak i nám) seznam dobrých vlastností, o které máme ve svém životě usilovat. A tak se mohu znovu ptát: Co z tohoto seznamu je pro mne aktuální, na co se mám dnes zaměřit, o co usilovat?

14. 9. Svátek Povýšení svatého kříže

Flp 2,6-11

Jan 3,13-17

Komentář: Jan 3,13-17
”Tak Bůh miloval svět…” Nemusím se utápět ve vlastní hříšnosti, ve svých problémech. Byl za mne dán Boží Syn. Mohu i dnes zakoušet Boží spásu, Boží přijetí, Boží odpuštění.

15. 9. Památka Panny Marie Bolestné

Žid 5,7-9

Jan 19,25-27

Komentář: Jan 19,25-27
Ježíš ve svém velikém utrpení (těsně před svojí smrtí) nepřestává myslet na druhé. I pro mne může být cestou neuzavírat se ve svém smutku, bolesti či utrpení do sebe, ale být vnímavý pro pomoc druhým (možná také – možná jinak – trpícím…)