21. neděle v mezidobí - B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Po naplnění Božího přislíbení o darování země Kanaanu Jozue klade před oči lidu základní etapy dějin spásy (24,2-13) a pak zve k rozhodnutí pro Hospodina, nebo pro falešné bohy otců (či Amorejců).

Joz 24,1-2a.15-17.18b

Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“
Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“

ŽALM 34

Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, - vždy bude v mých ústech jeho chvála. - V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, - ať to slyší pokorní a radují se.

Hospodinovy očí hledí na spravedlivé, - k jejich volání se skloní jeho sluch. - Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, - aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.

Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, - vysvobodil je z každé jejich tísně. - Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, - na duchu zlomené zachraňuje.

Spravedlivý mívá mnoho soužení, - Hospodin však ho ze všech vyprostí. - Chrání všechny jeho kosti, - ani jedna z nich nebude zlomena.

Zloba uštve bezbožníka k smrti, - kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. - Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, - nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

2. ČTENÍ

I v tomto malém „traktátu“ rodinného života se uplatňuje základní princip, jímž je „příklad Kristův“. List přijímá „řád v manželství“ běžný na Blízkém východě, aby jej však prohloubil, zlidštil a vtiskl do něj křesťanskou pečeť.

Ef 5,21-32

Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako Kristus je hlavou církve, sám spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.
Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil vodou a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady.
Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale naopak: dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla.
Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk. Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.

EVANGELIUM

„Tvrdou řečí“ (v. 60) se zde nemyslí jen předchozí slova o požívání Ježíšova těla a krve, ale spíše celkový Ježíšův nárok: jako skutečný člověk chce být tím, kdo jako jediný může zjevovat Boha a být prostředníkem života (v. 44.65). Jako cestu k překonání tohoto pohoršení Ježíš nabízí neulpění na povrchním pohledu („tělo nic neznamená“) a otevření se „Duchu“, který „dává život“ (v. 63), čili slovům, která „jsou Duch a jsou život“, protože jsou životodárné a proměňující.

Jan 6,60-69

Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“
Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí.
A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“
Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“
Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.“

K ZAMYŠLENÍ

I když někdo nashromáždí ve své paměti množství poznatků, nemusí být ještě moudrým. Moudrost nespočívá především ve zvládání množství poznatků, ale ve schopnosti rozlišit co je dobré a co dobré není, čemu dát přednost a hlavně komu a čemu věřit. Apoštolové v úryvku dnešního evangelia, reprezentovaní Petrem, určitě neznali a nechápali všechno, co jim Ježíš do té chvíle sdělil. Ale pochopili to nejpodstatnější: že jemu je třeba věřit, že jeho slova jsou důležitější a cennější než jakákoliv jiná. Že tedy nemá smysl „chodit k někomu jinému“. Člověk, který v Ježíši rozpozná nejdůležitější osobu pro svůj život a v jeho slovech cestu k plnosti životní moudrosti, se kvůli tomu nemusí obrátit k celému světu zády. Nemusí a nemá pohrdnout vší lidskou moudrostí. Ale postaví ji až na druhé a další místo za moudrostí Ježíšovou. A tak se vydá na cestu vrcholné moudrosti.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

1 Sol 1,1-5.8b-10

Mt 23,13-22

Komentář: Mt 23,13-22
Zaslepenost zákoníků a farizeů se projevovala i v tom, že „dělali z komára velblouda“. Stejný postoj může ohrožovat i mě samotného.

1 Sol 2,1-8

Mt 23,23-26

Komentář: Mt 23,23-26
Není takové počínání komedií… s jedním hercem? A tím hercem… nejsi někdy právě ty?

1 Sol 2,9-13

Mt 23,27-32

Komentář: Mt 23,27-32
Pokud mě toto slovo zasáhne a odhalí, že jsem obíleným hrobem, pak nezbude, než prosit Pána o vnitřní proměnu, o nové nitro.

1 Sol 3,7-13

Mt 24,42-51

Komentář: Mt 24,42-51
Co je opravdovým smyslem mého života? K čemu směřuji?

1 Sol 4,1-8

Mt 25,1-13

Komentář: Mt 25,1-13
U tohoto textu se nemám zaměřit na to, co je tím olejem (to je jen prvek k dokreslení podobenství a nemá žádný hlubší smysl), ale spíš na postoj těch družiček: jedny byly připraveny (byly prozíravé čili myslely „na konec“), ty druhé připraveny nebyly. Smysluplné bude přemýšlet, jak se v mém životě projevuje „připravenost“, „prozíravost“.

1 Sol 4,9-11

Mt 25,14-30

Komentář: Mt 25,14-30
Nikdo z nás se nemůže vymluvit na to, že „nedostal nic“, že byl „vynechaný“. Každý něco dostal - a nyní je vhodná chvíle k tomu, abych si uvědomil, co jsem dostal.