2. neděle v mezidobí - A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Ke konci babylónského exilu lze datovat tento úryvek, který je součástí druhé písně o Služebníku (Iz 49,1n). Tato tajuplná postava má znovu sjednotit rozptýlený izraelský národ, ale také přinést světlo života pohanům ”přebývajícím ve tmě”. Tato pasáž předjímá univerzálnost spásy zjevnou v Kristově poslání.

IZ 49,3.5-6

Hospodin mi řekl: ”Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.”
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou.
Řekl mi tedy: ”Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.”

ŽALM 40

Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu.
V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: ”Hle, přicházím.
Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.”
Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ

První list Korinťanům byl napsán kolem Velikonoc roku 57. Korintská obec prožívala určitý duchovní rozkvět protkaný mnohými chybami a hříchy: rozdělení společenství, indiferentismus vůči případu krvesmilství, zmatené slavení liturgie. A právě těmto hříšným křesťanům Pavel hned v úvodu připomíná, že jsou povoláni ke svatosti.

1 KOR 1,1-3

Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja.

EVANGELIUM

Slova Jana Křtitele jsou vůbec prvním svědectvím o Kristu ve čtvrtém evangeliu: mají proto zvláštní význam, jsou jeho ”hlavní charakteristikou”. Jan Křtitel vyjmenovává dva znaky Kristova poslání: odstranit hřích a darovat Ducha svatého. Nejprve je totiž třeba odstranit ”špatný obsah nádoby”, vyčistit ji, aby bylo možné ji naplnit obsahem novým, Duchem nového života.

JAN 1,29-34

Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: ”Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.‘ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.”
A Jan vydal svědectví: ”Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘
A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.”

K ZAMYŠLENÍ

Bůh v Kristu-člověku začal bydlet mezi námi, ”roztáhl svůj stan uprostřed nás”. Kristus, Boží Syn, jako člověk žil na této zemi a jeho slovo znělo a zaznívá v prostoru a čase. Vtělení je ústředním tajemstvím naší víry. Je to konkrétní projev Boží starostlivosti o nás. Naše odpověď Bohu, který v Kristu začíná své putování po našich cestách, má být konkrétní a každodenní. Situace, ve kterých se ocitáme a které řešíme, nejsou nikterak mimořádné, provází nás všednost a každodenní rutina. Zdá se nám to málo pro vhodnou odpověď Bohu. A přece jakékoli gesto, přijatý úkol, čas ve společnosti druhých, události, do nichž jsme ponořeni, všechno to jsou jedinečné příležitosti k setkání s Ježíšem. I obyčejná sklenice obyčejné vody podaná našemu bližnímu s ochotou a láskou má cenu věčné odměny a jednoduché slovo modlitby spojené s vírou, pronesené v pravou chvíli může vyprosit obrácení srdce! Díky Božímu přebývání mezi námi i skutečnosti všední dostaly hodnotu nekonečnou.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

21. 1.

1 Sam 15,16-23

Mk 2,18-22

Komentář: Mk 2,18-22
Jsem otevřený novým věcem? Jsem otevřená pro nové (mladé) lidi – bratry a sestry – v mé farnosti? Jsem otevřený(á) pro to, aby do mého života znovu promluvilo Boží slovo a proměňovalo mne?

22. 1.

1 Sam 16,1-13

Mk 2,23-28

Komentář: Mk 2,23-28
Nezapomínám – pro důsledné dodržování Božích přikázání (a nevoli vůči těm, kdo tak nečiní) – na to, že nad přikázáními je vždy Boží láska, která nejprve chce člověka uchvátit a nadchnout a pak jej teprve dovést k následování a k dodržování přikázání?

23. 1.

1 Sam 17,32-33.37.40-51

Mk 3,1-6

Komentář: Mk 3,1-6
Kde v mém životě (v čem) mi hrozí ”zatvrzelost srdce”? Mám odvahu si to přiznat? A (s Boží pomocí) to změnit?

24. 1.

1 Sam 18,6-9; 19,1-7

Mk 3,7-12

Komentář: Mk 3,7-12
Je pro mne také tak důležité slyšet Ježíše, slyšet Slovo Boží? A nejen slyšet, ale také uvádět to slovo v život?

25. 1. Svátek Obrácení

Sk 22,3-16

Mk 16,15-18

Komentář: Sk 22,3-16
Pavel se dívá zpět na celý svůj život. Podívám-li se zpět já, co mohu vidět? Za co mohu být vděčný(á), co mám změnit, v čem vytrvat, s kým se smířit?

26. 1.

2 Sam 1,1-4.11-12.19.23-27

Mk 3,20-21

Komentář: Mk 3,20-21
Ježíš – cele vydaný své službě – může být pohoršením i pro mne, protože mne konfrontuje s mou nevydaností, s mojí leností, s mou neochotou opustit svůj hřích, …