2. neděle postní - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Bůh prozařuje temnou noc Abrahámovy víry a dává mu znamení naděje: ”Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat… tak četné bude tvé potomstvo!” (v. 5). Abrahám odpovídá Bohu svým souhlasem víry, svým ”Amen”. Bůh přijímá Abrahámovu víru a ”připočítá” mu to jako spravedlnost (v. 6). Sloveso ”připočítat” je technickým termínem pro označení ”platnosti” oběti: Bohu milá oběť, která ospravedlňuje člověka je přilnutí víry. Bůh pak vyslovuje slib o předání země mezi Egyptem a Eufratem. Tento slib potvrzuje skrze starobylý rituál uzavření smlouvy. Obě smluvní strany mají projít mezi rozpůlenými ptáky, čímž při porušení úmluvy na sebe svolávají stejný úděl oněch zvířat. V tomto případě však mezi zvířaty projde jenom Bůh – jen On se zavazuje svou milostí.

Gn 15,5-12.17-18

Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: ”Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!” – a dodal: ”Tak (četné) bude tvé potomstvo!” (Abrám) Hospodinu uvěřil a ten ho za to uznal za spravedlivého.
(Znovu) mu pravil: ”Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.”
(Abrám) řekl: ”Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?”
(Bůh) mu řekl: ”Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku nebo holoubě.”
(Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle – dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: ”Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!”

ŽALM 27

Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, – smiluj se nade mnou, vyslyš mě! – Mé srdce k tobě mluví, – má tvář tě hledá:

Hospodine, hledám tvou tvář. – Neskrývej svou tvář přede mnou, – v hněvu neodmítej svého služebníka! – Tys má pomoc, nezavrhuj mě!

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina – v zemi živých! – Důvěřuj v Hospodina, buď silný, – ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

2. ČTENÍ

Pavel vychází z klasické biblické nauky o ”dvou cestách” a rozlišuje dvě ”proměnění”. Nejprve je tu ”proměnění” těch, kdo si zvolili jako boha břicho, sobecké potěšení a nevázaný život. Svou spásu a chloubu nehledají v Kristově kříži, ale v sebeospravedlnění a sebevychloubání. Konec takových lidí je záhuba. Na druhé straně je nádherné proměnění těch, kteří v Kristových šlépějích prožívají svůj ”exodus” do nebeského Jeruzaléma, do nebeské vlasti. Tito věřící se ve křtu ”připodobnili” Kristu neboli dostali jeho ”podobu a obraz”. Na konci života budou zcela ”proměněni” v Krista – tehdy bude Kristův obraz v nich plně zářit.

Flp 3,17-4,1

Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.

EVANGELIUM

Lukášovo podání o proměnění Páně má mnoho společných rysů s verzemi dalších synoptických evangelií. Lukáš má však určité specifické prvky, které pomáhají vidět tuto událost v novém světle. Především se objevuje zmínka o modlitbě, která je stálým motivem Lukášova evangelia. V modlitbě Ježíš ukazuje svou prozářenou tvář, v modlitbě je věřící ”proměňován” v ”syna světla”. Další údaj zmiňovaný pouze u Lukáše je obsah rozhovoru s Mojžíšem a Eliášem: ”mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě” (v. 31). Původní text však mluví o ”exodu”: vyvrcholením Ježíšovy pozemské pouti je nanebevstoupení, ”exodus” do slávy.

Lk 9,28b-36

Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho:
Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: ”Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.” Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
Z oblaku se ozval hlas: ”To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!” Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

K ZAMYŠLENÍ

Není dobré oddávat se v životě víry fantaziím. Není dobré toužit bezmezně po mimořádných zážitcích – tak nás učí velcí mistři duchovního života v celých dějinách církve. Ale může se stát, že jsme nenadále Kristem pozváni k hlubšímu pohledu do Božích tajemství. Může to být uprostřed těch nejobyčejnějších životních okolností. A ti, kdo jsou kolem nás, nebudou mít ani potuchy o tom, že jsme ve svém životě víry něco Božího jakoby ”zahlédli”. Poučme se od Petra, Jakuba a Jana v dnešním evangeliu. Ten jedinečný zážitek si nemohli nějak ”uschovat”. V tomto zážitku se nemohli natrvalo ”ubytovat”. Ale poslouchat Ježíše, svého Mistra a Pána, měli po celý – obyčejný – život. K tomu jim měl jejich osobní zážitek pomoci.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Dan 9,4b-10

Lk 6,36-38

Komentář: Dan 9,4b-10
V této kající modlitbě se několikrát opakuje motiv ”neposlušnosti”. Zkus najít ty obraty, které to vyjadřují. A jak se projevuje tvoje neposlušnost vůči Bohu?

Iz 1,10.16-20

Mt 23,1-12

Komentář: Iz 1,10.16-20
Izajáš vyzývá k dvojímu kroku obrácení: přestat páchat zlo a činit dobro. Prorok přitom dává ”důmyslnou radu”: probrat s Bohem své slabosti, hříchy. Jinými slovy: nevyřešit ”hřích” vlastními silami, ale před Bohem a s ním.

Jer 18,18-20

Mt 20,17-28

Komentář: Jer 18,18-20
Jeremiáš ví o úkladech, které mu strojí. A jeho reakce na to je modlitba, kde vylévá svoji hořkost a zklamání. A totéž můžeš udělat i ty, pokud zakoušíš nepřátelské chování některých lidí.

Jer 17,5-10

Lk 16,19-31

Komentář: Jer 17,5-10
Postní doba není jen obdobím ”boje proti hříchu”, ale také časem prohloubení důvěry k Bohu. V kterých oblastech svého života mám slabou důvěru v Boží moc?

Gn 37,3-4.12-13a.17b-28

Mt 21,33-43.45-46

Komentář: Gn 37,3-4.12-13a.17b-28
I Josef musel zakusit, jak je těžké se vyrovnat s příkořím způsobeným od nejbližších. A kdykoli budeš v podobné situaci, vzpomeň si na něj, vzpomeň si na Krista.

Mich 7,14-15.18-20

Lk 15,1-3.11-32

Komentář: Mich 7,14-15.18-20
Kdo je Bůh jako ty… Kdo jako Bůh odpouští hříchy, dokáže je zcela ”anulovat”, vhodit do nejhlubších propastí? Micheášova slova mohou prohloubit moji důvěru v moc Božího odpuštění.