14. neděle v mezidobí – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Prorok Ezechiel vystupuje v babylonském zajetí (po roce 597), když přišla první vlna zajatců. „Co se stalo? Kde je Bůh, když jsme vydáni?“ ptají se. Prvně musí vědět, že Bůh je neopustil! Boží hlas skrze proroka stále zaznívá, a to i přes jejich hřích. Ale druhá část knihy Ezechiel bude dávat zaslíbení a řešení.

Ez 2,2-5

Vešla do mě síla a postavila mě na nohy. Slyšel jsem, jak Bůh mluví ke mně a praví:
„Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému národu, který ode mě odstoupil; oni i jejich otcové byli mi nevěrní až do dneška. Jsou to lidé drzé tváře a zatvrzelého srdce, k nimž tě posílám. Řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin! A oni – ať už poslechnou, nebo ne, – je to vskutku vzpurné plemeno – musí poznat, že byl mezi nimi prorok!“

ŽALM 123

Poslušnost Bohu není závislost, otroctví…, ale odvaha sledovat a vidět Boží jednání, umění žasnout nad Bohem. Jediný Bůh dává plnost lidské důstojnosti.

Odpověď: Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje.

Zvedám své oči k tobě, – který trůníš na nebi. – Hle, jako oči služebníků hledí – na ruce svých pánů. Jako oči služebnice hledí – na ruce své paní, – tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha, – dokud se nad námi nesmiluje. Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, – neboť jsme přesyceni pohanou. – Přesycena je naše duše – výsměchem boháčů, pohanou pyšných.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel se zřejmě dostal do sporu s korintskými křesťany. Nevěří mu a Pavel se musí hájit. V 11. kapitole ukazuje, co všechno prožil, nasadil život, zakusil zjevení… A pak navazuje naším textem: Bůh chrání pokoru „ostnem“. I když nevíme, oč šlo, je zřejmé, že pro Boha slabost není problém.

2 Kor 12,7-10

Bratři! Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Duch Páně je nade mnou: poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM

Vedle zpráv o uzdravení, zázracích… je v evangeliích Ježíš nepochopen a odmítán (již také v předcházející, 5. kapitola Markova evangelia). Jeho moc zakusí jen ti, kteří ho přijmou (uvěří). Ti tvoří jeho pravý domov. Argumentace odmítnutí (syn Mariin, známe ho…) je podkladem pro vyznání, že Ježíš je pravý člověk. Diskutované místo o Ježíšových bratrech (zde přeloženo „příbuzný“), poukazuje na termín označující jak bratrance, tak bratry.

Mk 6,1-6

Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.
Obcházel pak okolní vesnice a učil.

K ZAMYŠLENÍ

Dnešní neděle nás uvádí do zvláštní skutečnosti. Na první pohled neradostná zkušenost Ježíše, když je ve svém vlastním domově odmítnut. Ale poselství je mnohem hlubší. Jak píše i Ezechiel, lidé se snadno odvrátí od Boha. Pak se nemohou divit, že jim Bůh nežehná a oni ztrácejí orientaci ve složitém světě. Jejich kroky končí v zajetí, jak tomu bylo alespoň v případě Izraelitů na začátku 6 stol. př. n. l. Ale základní a klíčové poselství Písma říká: „I když jste selhali, Bůh zná cestu ven!“ Jeho trest vede k životu, nikoli k záhubě! Evangelijní perikopa vypráví událost s velmi podobným cílem: je třeba Kristu uvěřit, a pak zakusíme mocné Boží skutky (viz Mk 5). Druhé čtení je z téměř úplného závěru 2. listu Korinťanům. Pavel ví, že lidská slabost není pro Boha překážkou. Překážkou je vnitřní lidská vzpoura, která dává prostor zlu, odmítnutí a nevíře.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

9.7.

Oz 2,16b.17b-18.21-22

Mt 9,18-26

Komentář: Mt 9,18-26
Víra představeného synagogy (stejně jako ženy dvanáct let trpící krvácením) je vírou, ke které jsem zván – spoléhat se na Ježíše v celém svém životě, i v beznadějných situacích.

10.7.

Oz 8,4-7.11-13

Mt 9,32-38

Komentář: Mt 9,32-38
„Hlásal radostnou zvěst“ – je pro mne evangelium o mé záchraně stále ještě radostnou zvěstí? Naplňuje můj život? Je pro mne zdrojem síly a naděje?

11.7. svátek sv. Benedikta

Př 2,1-9

Mt 19,27-29

Komentář: Mt 19,27-29
Opouštění není prostředkem, jak si získat Boží přízeň, jak si zajistit spásu, ale cestou, která otvírá mé srdce k hlubšímu přijetí tohoto Božího daru.

12.7.

Oz 11,1-4.8c-9

Mt 10,7-15

Komentář: Mt 10,7-15
„Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ – Boží spása je dar, který jsem nezaslouženě dostal, a mou odpovědí má být darování sebe sama Bohu a obdarovávání svého bližního.

13.7.

Oz 14,2-10

Mt 10,16-23

Komentář: Oz 14,2-10
I dnes je příležitost k návratu, k prosbě o odpuštění, k obrácení se k Hospodinu. Nepomůže spoléhání se na kohokoli či cokoli jiného.

14.7.

Iz 6,1-8

Mt 10,24-33

Komentář: Mt 10,24-33
Být jako můj učitel, jako můj Pán – napodobovat jej, jeho jednání, vydávat o něm svědectví, přinášet jej do našeho světa…

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/