Rozhodující je víra, která se projevuje láskou. (Ga 5,6) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Nedělní liturgie

18. 11. 2018

33. neděle v mezidobí - Cyklus B

Dnešní nedělí vstupujeme do závěrečných čtrnácti dnů církevního roku. Téma textů se nasměruje na slovo „konec“ – konec světa, konec života… Ježíš neřeší otázku, jak bude konec vypadat v kulisách vesmíru, ale co je podstatou věci, která se odehrává již nyní! Pootevřme toto téma nikoli se strachem či povýšeným úsměvem, ale s odvahou porozumět Božímu záměru.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.

VSTUPNÍ MODLITBA

Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Kniha Daniel pochází asi ze 2. stol. př. Kr. a patří mezi nejmladší ve Starém zákoně. Má více částí, poslední z nich má charakter eschatologický. V samém jejím závěru (12. kap.) se mluví o příchodu posledního dne, v němž zazáří vítězství spravedlivých. Na tento text bude navazovat dnešní evangelium.

Dan 12,1-3


Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize.
Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

ŽALM 16

Nejen, že se Hospodin již zde stará o své věrné, ale už Starý zákon vyjadřuje naději na život po smrti. K této naději se máme i my připojit. Bůh nám chce dát život, život věčný!

Odpověď: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.


Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zacho-váváš můj úděl. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ

Pokračujeme v četbě listu Židům, který obhajuje a vysvětluje Ježíšovo kněžství. Zásadní je dnešní výpověď, že Ježíš přinesl jedinou oběť. Již žádná jiná oběť – ani naše, ani Boží – není třeba k vykoupení! Jeho obětí jsme „dokonalí“ – můžeme přistoupit k Bohu.

Žid 10,11-14.18

Každý jiný kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, „až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož“.
Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka. Aleluja.

EVANGELIUM

Dnešním textem se loučíme s Markovým evangeliem, které jsme po celý rok četli. Třináctá kapitola je eschatologickou řečí (o posledních věcech). Po tomto textu se již vypráví o událostech Velikonoc. Důležitý je výrok: „Lidé uvidí Syna člověka přicházet“ (13,26). Ježíš je Syn Boží. Kdo vytrvá ve zkouškách do konce, uvidí ho na vlastní oči.

Mk 13,24-32


Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš nenechává nikoho na pochybách, že přijde konec světa. Dnes žijeme ve společnosti, která s něčím takovým nepočítá. Věří ve vědecké vyřešení každého ohrožení, v lidský soucit,… ale ne v konec světa, ač jde o vědecky zřejmý fakt. Ať se lidem daří lépe či hůře zvládat výkyvy dějin, přírody či vlastní lidské excesy, jediným Pánem nad světem a jeho dějinami je v posledním důsledku Bůh. Jemu se budeme zodpovídat a on také dějiny směřuje k jedinému cíli. Máme mít strach? Máme propadnout zoufalství? Ježíš vede své učedníky k jinému postoji! On „jedinou obětí přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil…“. Není třeba se bát, ale přijmout Krista a svůj život svěřit do jeho rukou. On nás vede, on s námi spolupracuje na díle rozšíření evangelia v tomto světě a on nás zachrání, až přijde onen čas.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

19.11.

Zj 1,1-4

Zjevení Ježíše Krista, jež mu Bůh udělil, aby svým služebníkům ukázal, co se musí vbrzku stát; on to prostřednictvím svého anděla naznačil svému služebníku Janovi. A ten slavnostně prohlašuje, že všecko to, co viděl, řekl Bůh a dosvědčil Ježíš Kristus. Blaze předčitateli i posluchačům (tohoto) proroctví, kteří zachovávají, co je v něm psáno, protože ta doba je už blízko. Jan sedmi církevním obcím v Asii: milost vám a pokoj od toho, který je, který byl a který přijde, a od sedmi duchů před jeho trůnem. (Slyšel jsem Pána, jak mi říká:) „Andělovi církevní obce v Efesu napiš: Toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici a který kráčí uprostřed sedmi zlatých svícnů: Znám tvoje skutky, tvou lopotu i tvou trpělivost. (Vím,) že nemůžeš snést ty špatné (lidi); podrobil jsi zkoušce ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou to lháři. Máš trpělivost a vydržel jsi (mnoho) pro mé jméno a neochabl jsi. Ale mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky. Upamatuj se tedy, z jaké výše jsi spadl, obrať se a jednej zase jako dříve.“

Lk 18,35-43

Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Slyšel, že jde kolem zástup, a ptal se, co to znamená. Pověděli mu, že tudy prochází Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ti, kteří šli napřed, ho okřikovali, aby mlčel. On však ještě víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a poručil, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, zeptal se ho: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ Ihned začal vidět; velebil Boha a šel za ním. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Komentář: Lk 18,35-43
I já mohu v modlitbě prosit: „Pane, ať vidím!“ Skrz víru mohu vidět to, co je druhým skryté…

20.11.

Zj 3,1-6.14-22

Já, Jan, uslyšel jsem Pána, jak mi říká: „Andělovi církevní obce v Sardech napiš: Toto praví ten, který má sedm Božích duchů a sedm hvězd: Znám tvé skutky; máš jméno, jako bys žil, ale jsi mrtvý. Probuď se a utvrď zbytek, který je už na umření. Shledal jsem totiž, že tvoje skutky nejsou dokonalé před mým Bohem. Nuže, vzpomeň si (na nauku, kterou) jsi přijal a slyšel; zachovávej (ji) a změň se! Neprobudíš-li se však, přijdu jako zloděj, a ty nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. Přesto však máš v Sardech několik lidí, kteří si šaty neposkvrnili; ti budou se mnou chodit v bílých šatech, protože jsou (toho) hodni. Kdo zvítězí, bude tedy oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z knihy života, ale budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly. Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím. Andělovi církevní obce v Laodiceji napiš: Toto praví Amen, svědek spolehlivý a věrný, začátek Božího stvoření. Znám tvé skutky: nejsi ani studený, ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, protože jsi vlažný, ani horký, ani studený, vyplivnu tě z úst. Jestliže řekneš: `Jsem bohatý, mám všeho dost, nic nepotřebuji'
a nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný, chudý, slepý a nahý, pak ti radím, kup si ode mě zlato v ohni pročištěné, abys zbohatl; bílé šaty, aby ses oblékl a neukazovala se tvá ošklivá nahota; mast, aby sis pomazal oči a (zase) viděl. Já kárám a trestám všecky ty, které miluji. Buď tedy horlivý a dej se na pokání. Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě. Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn, jak i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně. Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.“

Lk 19,1-10

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho viděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“

Komentář: Zj 3,1-6.14-22
Zdánlivý život, zdánlivé, nezapálené křesťanství. Takové je určeno k „vyplivnutí z úst“. Nechutná. Musím to změnit a začít u sebe.

21.11.

Zj 4,1-11

Já, Jan, měl jsem toto vidění: Dveře do nebe byly dokořán; a ten dřívější hlas, který jsem slyšel jako (zvuk) polnice, když se mnou mluvil, zavolal (na mě): „Pojď sem nahoru! Ukážu ti, co se musí stát v budoucnosti.“ Hned jsem upadl do vytržení. A hle – trůn stál v nebi a na tom trůně (někdo) seděl. Vypadal jako kámen jaspis a sardis. Trůn obepínala ze všech stran duha jako smaragd. Kolem dokola toho trůnu čtyřiadvacet trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců oblečených v bílé roucho a každý z nich měl na hlavě zlatou korunu. A z trůnu vyrážely blesky, hlasy a hromy; před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. Před trůnem se prostíralo moře průzračné jako křišťál a uprostřed (na čtyřech) stranách trůnu stály čtyři bytosti plné očí vpředu i vzadu. První bytost měla podobu lva, druhá bytost vypadala jako býk, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala orlovi v letu. A každá z těch čtyř bytostí měla po šesti perutích, dokola i uvnitř byly samé oko, a bez ustání ve dne v noci volaly: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde.“ A vždycky, když tyto bytosti vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, žijícímu na věčné věky, těch čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, pokloní se žijícímu na věčné věky, složí svou korunu před trůn a volají: „Pane, náš Bože, jsi hoden, abys přijal slávu, čest i moc, protože jsi stvořil všechno, z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.“

Lk 19,11-28

Ježíš byl blízko Jeruzaléma a (lidé) mysleli, že se Boží království musí ihned objevit; pověděl jim (toto) podobenství. „Jeden urozený člověk odcházel do daleké země, aby převzal královskou důstojnost a pak aby se vrátil. Zavolal si deset svých služebníků, svěřil jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte s nimi, dokud se nevrátím.' Ale jeho občané ho nenáviděli; poslali proto za ním poselstvo se vzkazem: `Nechceme toho člověka za krále!' On se však vrátil s královskou hodností a nařídil předvolat k sobě ty služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vyzískal. Přišel první a řekl: `Pane, tvoje hřivna vyzískala deset hřiven.' Řekl mu: `Správně, dobrý služebníku! Že jsi byl věrný v maličkosti, budeš mít pod mocí deset měst.' Přišel druhý a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.' Odpověděl mu: `A ty budeš mít pod sebou pět měst.' Další přišel a řekl: `Pane, tady je tvoje hřivna; měl jsem ji uloženou v šátku. Bál jsem se tě, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, sklízíš, co jsi nezasel.' On mu na to řekl: `Špatný služebníku! Z tvých vlastních slov tě budu soudit. Věděl jsi, že jsem přísný člověk: beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel? Proč jsi tedy neuložil moje peníze do směnárny? A já, až bych přišel, vyzvedl bych je i s úrokem.' Těm, kdo stáli okolo, řekl: `Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!' Namítli mu: `Pane, ten má už deset hřiven.' `Říkám vám: Každému, kdo má, bude dáno, kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Ale ty moje nepřátele, kteří mě nechtěli za svého krále, přiveďte sem a přede mnou je pobijte!'„ Po těch řečech šel dál, vzhůru do Jeruzaléma.

Komentář: Zj 4,1-11
Nebeská služba Bohu, nebeská liturgie! Čyři bytosti po stranách trůnu majestátu mohou představovat radostnou zvěst o Kristu. Radost z evangelia! Víc není potřeba…

22.11.

Zj 5,1-10

Já, Jan, uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ A nikdo ani na nebi, ani na zemi, ani v podsvětí nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře.“ A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, (který vypadal) jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. (Beránek) přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně. A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou: „Jsi hoden vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu (lidi) z každého kmene, jazyka, lidu i národa a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze vládnoucí nad zemí.“

Lk 19,41-44

Když se Ježíš přiblížil k Jeruzalému a uviděl město, zaplakal nad ním a řekl: „Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklíčí náspem, oblehnou tě a sevřou ze všech stran, srovnají tě se zemí, (vyhladí) tvé děti a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň.“

Komentář: Zj 5,1-10
Jan naříká nad tím, že se nenajde nikdo hodný toho, aby otevřel svitek. Na konci církevního roku mohu i já litovat… Ale Kristovo vítězství je definitivní!

23.11.

Zj 10,8-11

Hlas z nebe, který jsem (já, Jan,) už slyšel, zase na mě promluvil: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla stojícího na moři a na zemi!“ Odešel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a spolkni! Způsobí ti v břiše hořko, ale v ústech se ti bude sladce rozplývat jako med.“ Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a spolkl ho. V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale když jsem ho spolkl, zhořklo mi to v břiše. Pak mi bylo řečeno: „Znovu musíš prorokovat proti mnoha lidem, národům, jazykům a králům.“

Lk 19,45-48

Když Ježíš vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a řekl jim: „Je psáno: `Můj dům má být domem modlitby', ale vy jste z něho udělali lupičské doupě.“ Každý den učil v chrámě. Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu usilovali o to, aby ho zahubili, ale nevěděli, jak to provést, protože všechen lid (na něm) visel a (rád) mu naslouchal.

Komentář: Zj 10,8-11
Sladkost i hořkost svitku odkazuje na polaritu světa a vývoje. Odhodlání přijmout realitu a zvěstovat poselství dál! Výzva i pro mě…

24.11.

Zj 11,4-12

Mně, Janovi, bylo řečeno: „(Hle, já pošlu dva svědky.) To jsou dvě olivy a dva svícny, které stojí před Pánem země. A kdyby jim chtěl někdo ublížit, oheň jim vyšlehne z úst a stráví jejich nepřátele; ano, kdo by jim chtěl ublížit, takto bude usmrcen. Oni mají moc uzavřít nebe, aby po dobu jejich působení nespadl déšť. Mají moc nad vodami, aby je obraceli v krev a bili zem rozličnými ranami, kdykoli by chtěli. Ale až budou končit svoje svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, začne proti nim válku, přemůže je a zabije. Jejich mrtvoly (zůstanou ležet) na ulici velkého města, které má obrazné jméno Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. A (lidé) z různých národů, kmenů, jazyků a čeledí se budou dívat na jejich mrtvá těla tři a půl dne a nedovolí, aby jejich mrtvoly byly uloženy do hrobu. Obyvatelé země se z toho radují a veselí a posílají si navzájem dary, protože tito dva proroci jim způsobili hodně trápení. Ale když uplynulo tři a půl dne, vešel do nich dech života od Boha. Postavili se na nohy, a velký strach padl na ty, kdo na ně hleděli. A uslyšeli, jak mocný hlas z nebe na ně volá: „Vystupte sem!“ Vystoupili tedy v oblaku do nebe a jejich nepřátelé se na ně dívali.

Lk 20,27-40

K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: `Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak (všech) sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“ Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve (vyprávění o hořícím) keři, když nazývá Pána `Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“ Někteří z učitelů Zákona mu na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl!“ Nikdo se pak už neodvážil dát mu nějakou otázku.

Komentář: Zj 11,4-12
Vítězství všech, kdo svědčí svým utrpením o Kristu. Svědek (řec. martyr) je nakonec vítězně postaven na odiv všem, kdo jej ničili. Obraz Pána a jeho církve!

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)

Dva víkendy pro manžele - jaro 2025

Dva víkendy pro manžele  - jaro 2025
(15. 10. 2024)  Komunita Chemin Neuf organizuje na jaře 2025 dva víkendy pro páry, které v sobě najdou odvahu…

„Štěstí – cesta nebo cíl” - víkend pro mládež od 14 do 18 let

„Štěstí – cesta nebo cíl”  - víkend pro mládež od 14 do 18 let
(9. 10. 2024) Program tohoto víkendu se bude týkat štěstí, radosti a všeho, co k pozitivním emocím patří. Můžeš se těšit také na…

Neboj se! aneb jak překonat svůj strach - víkend pro mládež 18- 30 let

Neboj se! aneb jak překonat svůj strach - víkend pro mládež  18- 30 let
(9. 10. 2024) Přijeď na víkend na starobylý zámek, setkej se se skvělými lidmi a dej Pánu prostor, aby odpověděl na tvé…

Na pondělí 7. října vyhlásil papež František Den modliteb a půstu za mír

Na pondělí 7. října vyhlásil papež František Den modliteb a půstu za mír
(4. 10. 2024) „Je toho zapotřebí, zatímco válečné požáry nadále pustoší lidi a národy“.

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)
(3. 10. 2024) Co nám nabízí svědectví Františka z Assisi dnes?