3. neděle postní - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Mojžíšovo setkání s Hospodinem na Chorebu je počátkem nové etapy v ději-nách Izraele. Hospodin se zde zjevuje jako Bůh podivuhodný a mocný, který je nad zákonitostmi přírody – to je naznačeno keřem, který není ohněm stráven. Tímto úkazem projevuje svou svatost vzbuzující bázeň. Přesto se tento „svatý“ Bůh projevuje zároveň jako Bůh blízký, který má s člověkem osobní vztah: on je Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jákobovým. On zná bídu a bolest svého lidu. Svatý Hospodin nezůstává ve výšinách, ale sestupuje, aby zachránil. Boží jméno Jahve vyjadřuje tuto spasitelnou přítomnost: Bůh je ten, kdo je blízko.

Ex 3,1-8a.13-15

Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel.
Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“
A on odpověděl: „Tady jsem!“
Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.
Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem.“
Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‘Posílá mě k vám Bůh vašich otců.’ Když se zeptají: ‘Jaké je jeho jméno?’ – co jim mám říci?“
Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Ten, který jest, posílá mě k vám.’“
A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!’ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.“

ŽALM 103

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním.
Hospodin koná spravedlivé skutky, – zjednává právo všem utlačeným. – Oznámil své plány Mojžíšovi, – izraelským synům své skutky.
Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ

Bůh skrze „křest“ mořem nejprve přivedl izraelský lid ke svobodě a k nové existenci. Na poušti jej pak živil manou a vodou ze skály. Na tyto projevy Boží věrnosti však lid odpovídá nevěrností. Tyto události z dějin Izraele Pavel aktualizuje pro život křesťanů. Křesťané mohli přijmout ještě skvělejší Boží dary: nový život z vody a z Ducha, pokrm i nápoj, které živí věčný život. Přes tak velké skutky Boží milosti je každý křesťan vystaven nebezpečí promarnění těchto darů. To se stává upadnutím do převrácenosti srdce, kdy touhu po Božích darech nahrazujeme zlou žádostí a vděčnost vůči Bohu zaměňujeme za reptavost. Prostředkem k překonání těchto pokušení je bdělost srdce.

1 Kor 10,1-6.10-12

Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti.
Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od anděla Zhoubce.
To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Obraťte se, praví Pán, neboť se přiblížilo nebeské království.

EVANGELIUM

Také „obyčejné“ události mohou zprostředkovat Boží poselství. Ježíš používá dvě zprávy z nedávné minulosti, aby ještě naléhavěji zdůraznil nutnost obrácení. Nechce předložit obraz Boha „soudce“, který je připraven okamžitě potrestat „hříšníka“. Jádro poselství je jiné: závěr života přichází znenadání, nesmí se otálet s obrácením, jinak může přijít „tragický“ konec. Bůh je však trpělivý a poskytuje dostatek času a šancí k obrácení: okopává fíkovník a očekává, že přinese ovoce.

Lk 13,1-9

V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to:
„Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete.
Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“
Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři:
‘Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?’
On mu však odpověděl: ‘Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.’“

K ZAMYŠLENÍ

S Bohem se člověk musí vždy buď přátelsky setkat, nebo nepříjemně střetnout, protože on jde vstříc každému člověku. Vyvolený národ ho v egyptském otroctví potkal jako osvoboditele, na poušti se s ním naopak střetával, obviňoval jej a vzdaloval se od něj; Izrael v době Krista zůstal vůči Bohu zcela indiferentní, tudíž neplodný. Bohu však nelze utéci. Jak to je u nás? Setkání, střet, netečnost, nebo dokonce útěk? Abychom se s Bohem setkali plodně, je potřebné změnit směr cesty, obrátit se a odstranit předsudky. O tom mluví dnešní evangelium. Právě v tomto postu se máme vydat na cestu setkání, nikoli vzdoru a odmítnutí. Jak úžasné je setkání Boha s člověkem Mojžíšem a jak veliká díla z takového setkání povstala! Tím největším je osvobození člověka, jeho spása.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8. 3.

2 Král 5,1-15a

Lk 4,24-30

Komentář: Lk 4,24-30
Jsem ochoten slyšet Boží slovo i od svých nejbližších, které tak dobře znám? Jsem připravena naslouchat jim a změnit své smýšlení i jednání?

9. 3.

Dan 3,25.34-43

Mt 18,21-35

Komentář: Mt 18,21-35
Mám žít ze skutečnosti odpuštění, z prožitku, že mně osobně bylo odpuštěno… Je samozřejmé, že se pak mění i můj postoj vůči okolním hříšníkům – mým „dlužníkům“.

10. 3.

Dt 4,1.5-9

Mt 5,17-19

Komentář: Mt 5,17-19
„Naplnit“ znamená Boží slovo nejen slyšet, ale také podle něj žít. Jen tak může být předáváno dál, jen tak může – skrze mne – nést ovoce.

11. 3.

Jer 7,23-28

Lk 11,14-23

Komentář: Lk 11,14-23
Tváří v tvář mocným Božím skutkům si mohu začít vymýšlet vlastní výmluvy, abych nemusel(a) změnit svůj život, anebo jej (i nadále) proměňovat a směřovat k Pánu.

12. 3.

Oz 14,2-10

Mk 12,28b-34

Komentář: Mk 12,28b-34
Boží slovo: přikázání lásky k Bohu i bližnímu jsou jasné. Jde o to, jak je v mém životě trpělivě a vytrvale naplňovat, jak je aplikovat (zkonkrétnit) do jednotlivostí mého života, do každého jeho dne.

13. 3.

Oz 6,1-6

Lk 18,9-14

Komentář: Lk 18,9-14
Jedno z nejznámějších podobenství – jakmile je zaslechneme, už víme, že máme být pokorní jako celník a ne jako se sebou spokojený farizej. Ale právě známost podobenství mi může být na překážku v tom, abych je vzal vážně, abych podle něj utvářel(a) svůj život!