Sekce: Nedělní liturgie
16. 8. 2020
20. neděle v mezidobí - Cyklus A
VSTUPNÍ ANTIFONA
Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Třetí velký oddíl knihy proroka Izaiáše spadá do doby po návratu z babylonského zajetí (konec 6. stol. př. Kr.). Úryvek komentuje do té doby nepřijatelnou možnost, aby také pohané (příslušníci jiných národů) směli přistoupit k Bohu a spolu s Izraelity se podílet na bohoslužbě.
Iz 56,1.6-7
Tak praví Hospodin: „Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost.
Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“
ŽALM 67
V žalmu je klíčové Boží požehnání „národům“, tedy pohanům. Bůh chce žehnat jiným, cizím, ostatním… Vyprošujme požehnání těmto „jiným“ ve svém okolí.
Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš.
Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!
2. ČTENÍ
List Římanům v 9.–11. kapitole komentuje otázku, proč Izraelité nepřijali v hojné míře evangelium. Svatý Pavel uvádí, že odmítnutí Izraelitů je ve skutečnosti cestou pro ostatní národy: jejich záchrana bude nakonec cestou i pro Izrael.
Řím 11,13-15.29-32
Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých!
Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.
EVANGELIUM
Úryvek je pokračováním sporu Ježíše s farizeji o „čisté“ a „nečisté“. Ti Kristu vyčetly nedodržování tradic otců, když učedníci jedli rituálně nečistýma rukama. Pán se na chvíli jakoby stal farizejem a při setkání s pohanskou ženou (tedy formálně nečistou) ukazuje, jak jejich postoj vypadá v praxi. Pevnou víru této ženy dobře znal, ale šlo mu o učedníky a jejich porozumění problematice čistého a nečistého před Bohem!
Mt 15,21-28
Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo.
Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“
Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“
Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“
On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“
Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“
Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nám dáváš ve svatém přijímání účast na životě svého Syna; dej, ať jsme jeho věrným obrazem na zemi, abychom měli účast i na jeho slávě v nebi. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
K ZAMYŠLENÍ
Divadelníci či milovníci dramatu by dnes mohli zajásat. Ježíš sehrál roli nemilosrdného farizeje soudícího „nečistou“ ženu podle její příslušnosti tak skvěle, že dodnes rozčiluje čtenáře, kteří procházejí text bez podrobnějšího čtení. Jak někomu vysvětlit, že Boží „sluch“ se především neřídí podle příslušnosti k národu či k náboženství, ale podle víry! Pán navázal na zkušenost apoštolů z rozbouřeného moře, když kráčel po vodě. Tehdy zkoušel jejich odvahu k víře. Nyní pokračuje ve výuce a v této lekci ukazuje, že víra úzce souvisí s pokorou a oddaností Bohu, i když jsme zoufalí. A Bůh se k člověku nesklání především pro příslušnost k nějakému národu, straně či společenství, ale pro víru a naději, kterou do něj vkládá!
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ 17. 8.
Ez 24,15-24
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, náhlou ranou ti odejmu potěšení tvých očí; nesmíš však naříkat ani plakat, nesmíš prolévat slzy. Jen tiše vzdychej, neoddávej se smutku, oviň si hlavu turbanem, na nohou nos sandály, nezahaluj svůj vous, nejez chléb nářku!“ Ráno jsem mluvil k lidu, večer pak mi zemřela žena a druhý den ráno jsem udělal, jak mi bylo rozkázáno. Tu mi řekli lidé: „Nechtěl bys nám oznámit, co tyto věci znamenají? Děláš je pro nás?“ Řekl jsem jim: „Hospodin mě oslovil: `Mluv k Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Dám znesvětit svoji svatyni, pýchu vaší moci, potěšení vašich očí, touhu vašich duší. Mečem padnou vaši synové i vaše dcery, které jste zanechali. A budete dělat, co jsem dělal já: nezahalíte svůj vous, nebudete jíst chléb nářku. Budete mít turbany na hlavě, obuv na nohou; nebudete naříkat a plakat. Za své hříchy budete chřadnout, jeden nad druhým sténat. Ezechiel vám bude znamením: budete dělat všechno, co dělal on. Až se to stane, poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!'“
Mezizpěv – Dt 32,18-19.20.21
Opustil jsi Boha, který tě zplodil.
Na Skálu, která tě zrodila, jsi zapomněl,
opustil jsi Boha, který tě zplodil.
Hospodin to viděl a zavrhl je,
rozhněval se na své syny a dcery.
Pravil: Skryji před nimi svou tvář,
uvidím, co se s nimi stane,
neboť je to zvrácené pokolení,
synové, jimž nelze věřit.
Popudili mě k žárlivosti kvůli tomu, kdo není Bůh,
rozhněvali mě svými modlami.
Nuže, já je popudím k žárlivosti kvůli tomu, kdo není národ,
kvůli pošetilému lidu je rozhněvám.
Mt 19,16-22
Nějaký (člověk) přistoupil (k Ježíšovi) a zeptal se: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš, co je dobré? Jenom jeden je dobrý. Chceš-li však vejít do života, zachovávej přikázání.“ Zeptal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, cti otce i matku a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Jinoch mu řekl: „To všechno jsem zachovával. Co mi ještě schází?“ Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ Když jinoch to slovo uslyšel, odešel zarmoucen, protože měl velký majetek.
Komentář: Ez 24,15-24
Osobní bolest ze ztráty ženy je zde ztotožněna s bolestí celé společnosti, s odloučením od Hospodina. Dovedu soucítit s tím, kdo se mi svěří, dovedu snášet statečně těžkosti doby?
ÚTERÝ 18. 8.
Ez 28,1-10
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, řekni tyrskému vladaři: Tak praví Pán, Hospodin: Tvé srdce zpyšnělo a říká: `Jsem bůh, na božím trůnu bydlím uprostřed moře.' Přestože jsi člověk, a žádný bůh, pokládal ses za Boha. Hle, jsi moudřejší než Danel; nic tajného není před tebou skryto. Svou moudrostí a chytrostí sis zjednal bohatství; zlato a stříbro jsi shromáždil do svých pokladnic. Svou velikou moudrostí, svým obchodem jsi rozmnožil své bohatství, pro ně zpyšnělo tvé srdce. Proto tak praví Pán, Hospodin: Poněvadž se pokládáš za Boha, hle – přivedu na tebe cizince, nejsurovější z národů, vytáhnou meč na tvoji bezpečnost, moudrost, znesvětí tvé povýšené chování. Svrhnou tě do propasti, skončíš ukrutnou smrtí těch, kdo byli zabiti v hlubině moří. Či řekneš před svými vrahy: `Jsem bůh'? Jsi člověk, a žádný bůh, v moci těch, kdo tě zabijí. Rukou cizinců zemřeš smrtí neobřezanců, neboť já jsem tak řekl“ – praví Pán, Hospodin.
Mezizpěv – Dt 32,26-27ab.27cd-28.30.35cd-36ab
Já usmrcuji a já oživuji.
Řekl jsem: „Jako prach bych je rozprášil,
památku na ně bych vyhladil mezi lidmi,
kdybych se nebál drzosti nepřátel,
kdyby mnou nezhrdali jejich protivníci. Ať neříkají: Naše moc zvítězila,
nebyl to Hospodin, který učinil to všechno!
Vždyť je to lid zbavený rozumu,
není prozíravý.
Jak by mohl jeden pronásledovat tisíc,
jak by mohli dva zahnat deset tisíc,
kdyby je neprodala jejich Skála
a Hospodin je neopustil?
Blízký je den jejich zkázy,
rychle přijde osud jim stanovený,
neboť Hospodin se ujme práva svého lidu,
smiluje se nad svými služebníky.
Mt 19,23-30
Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám: Bohatý jen těžko vejde do nebeského království. Znovu vám říkám: Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Když to učedníci uslyšeli, velmi užasli a řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohlédl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, u Boha však je možné všechno.“ Nato mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Co tedy budeme mít?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, pravím vám: Až Syn člověka zasedne na svůj slavný trůn při obnovení (světa), usednete také vy, kteří jste mě následovali, na dvanáct trůnů jako soudci dvanácti izraelských kmenů. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný. A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.“
Komentář: Ez 28,1-10
Bohatství zastínilo touhu po Hospodinu a srdce zpyšnělo. Ti, kdo se staví na místo Boha, na své povýšené chování doplatí. I dnes…
STŘEDA 19. 8.
Ez 34,1-11
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni jim: Pastýři, tak praví Pán, Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást své stádo? Sytili jste se mlékem, odívali vlnou, vykrmená zvířata jste si zabíjeli, ale stádo jste nepásli. Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, násilím jste ovládali silné. Rozprchly se (ovce) bez pastýře, staly se potravou veškeré divoké zvěři. Mé stádo se rozprchlo a bloudí po všech horách, po všech vysokých pahorcích, po celé širé zemi se rozprchlo mé stádo, a nikdo ho nehledá, nikdo se po něm neptá! Proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo! Jako že jsem živ – praví Pán, Hospodin – protože se mé stádo stalo kořistí, bez pastýře bylo mé stádo pokrmem veškeré divoké zvěři, poněvadž se moji pastýři o mé stádo nestarali, ale pásli jen sami sebe, nikoli mé stádo, proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo! Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já přijdu na pastýře, vymáhat budu své stádo z jejich rukou, zbavím je pasení svého stáda, nebudou pastýři pást sami sebe. Vytrhnu jim své stádo z jícnu, aby jim už nebylo za potravu. Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho!“
Mezizpěv – Žl 23,1-3a.3b-4.5.6
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám,
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout,
občerstvuje mou duši.
Vede mě po správných cestách
pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl,
ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem,
má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě
na dlouhé, předlouhé časy.
Mt 20,1-16
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: `Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: `Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici!' Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: `Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: `Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' Tak budou poslední prvními a první posledními.“
Komentář: Ez 34,1-11
Pastýři, kteří nedbají o to, co jim bylo svěřeno, vystavují stádo nebezpečí. Vidíme však naději: Hospodin jim je odebere – a sám se svých věrných ujme!
ČTVRTEK 20. 8.
Ez 36,23-28
Tak praví Hospodin: „Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy. Vy jste ho mezi nimi znesvětili! Tu poznají národy, že já jsem Hospodin – praví Pán, Hospodin – až na vás před jejich očima dokážu, že jsem svatý! Vezmu vás z národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší vlasti. Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem.“
Mezizpěv – Žl 51,12-13.14-15.18-19
Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot.
Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře
a neodnímej mi svého svatého ducha.
Vrať mi radost ze své ochrany
a posilni mou velkodušnost.
Bezbožné budu učit tvým cestám
a hříšníci se budou obracet k tobě.
Vždyť nemáš zálibu v oběti,
kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
Mou obětí, Bože, je zkroušený duch,
zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
Mt 22,1-14
Ježíš znovu mluvil (k velekněžím a starším lidu) v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: `Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: `Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: `Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.' Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených!“
Komentář: Ez 36,23-28
Nemáme i my kvůli nadbytku srdce kamenné? Následování Hospodina a jeho lásky a soucítění, dokáže srdce zcitlivět a zjemnit. Nebraňme se tomu…
PÁTEK 21. 8.
Ez 37,1-14
ospodinova ruka na mně spočinula; Hospodin mě v duchu vyvedl a přivedl do širokého údolí, které bylo plné kostí. Pak mi poručil jít kolem nich dokola – bylo jich totiž na širém poli velmi mnoho a byly už velmi vyschlé. A řekl mi: „Synu člověka, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Pane, Hospodine, ty to víš!“ Pak mi pravil: „Prorokuj o těchto kostech! Řekneš jim: Suché kosti, slyšte Hospodinovo slovo! Tak praví Pán, Hospodin, těmto kostem: Vdechnu vám dech (života) a znovu ožijete. Dám na vás zase šlachy, přikryji vás masem, potáhnu vás kůží, dám vám dech (života) a ožijete. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.“ Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo rozkázáno. Když jsem prorokoval, nastal hluk, veliké chrastění, kosti se spojovaly jedna s druhou. Viděl jsem pak, jak se na nich objevily šlachy, vyrostlo maso, svrchu je potáhla kůže, ale nebyl v nich život. Potom mi řekl: „Prorokuj k dechu (života), prorokuj, synu člověka, a řekni dechu (života): Tak praví Pán, Hospodin: Přijď, dechu (života), od čtyř větrů a věj na tyto zabité, ať ožijí!“ Když jsem prorokoval, jak mi poručil, vešel do nich dech (života), ožili a postavili se na nohy – byl to velmi veliký zástup. Pak mi řekl: „Synu člověka, tyto kosti, to je celý Izraelův dům. Stále jen říkají: Uschly naše kosti, zhynula naše naděje, veta je po nás! Proto prorokuj a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.
Mezizpěv – Žl 107,2-3.4-5.6-7.8-9
Oslavujte Hospodina, jeho milosrdenství trvá navěky.
Nebo: Aleluja.
Tak ať mluví vykoupení Hospodinem,
ti, které vykoupil z nepřátelské moci,
které shromáždil ze zemí,
od východu a od západu, ze severu a z jihu.
Bloudili na stepi, po pustině,
nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.
Hladověli a žíznili,
život v nich chřadl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu,
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vedl je pravou cestou,
aby došli do města, kde by mohli bydlet.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství,
za jeho divy k dobru lidí,
neboť žíznivou duši ukojil,
hladovou duši naplnil
dobrými věcmi.
Mt 22,34-40
Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ Odpověděl mu: „`Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Komentář: Ez 37,1-14
Jedno ze starozákonních čtení o vigilii Veliké noci. Nevíme jak, ale oživení spolu s Kristem je příslibem! Toužíme vyjít „ze svých hrobů“?
SOBOTA 22. 8.
Ez 43,1-7a
(Anděl) mě vedl k bráně směřující k východu, a hle
od východu přicházela velebnost Izraelova Boha; její zvuk byl jako zvuk vodních spoust a od Boží velebnosti zářila země. Dostal jsem stejné vidění, které jsem měl, když přišel, aby zničil město; bylo to stejné vidění, které jsem viděl u řeky Kebaru. Padl jsem na svou tvář. Hospodinova velebnost vešla do chrámu branou, která směřuje k východu. Tu mě zdvihla síla a uvedla mě do vnitřního nádvoří, a hle - chrám byl plný Hospodinovy velebnosti. Zatímco anděl stál vedle mě, slyšel jsem, jak ke mně mluví kdosi z chrámu. Řekl mi: „Synu člověka, zde je místo pro můj trůn, zde je místo, na němž budou spočívat chodidla mých nohou, zde budu navěky bydlet uprostřed synů Izraele.“
Mezizpěv – Žl 85,9ab+10.11-12.13-14
Hospodinova velebnost bude sídlit v naší zemi.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet
a spása mu půjde v patách.
Mt 23,1-12
Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají `mistře'. Vy však si nedávejte říkat `mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat `učitel', jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Komentář: Ez 43,1-7a
Nové nádvoří, zaplněné Boží přítomností… Tento příslib je naplněn v Kristově církvi. Kéž to tak cítíme!
