Kdo přichází ke mně, nebude hladovět ani žíznit. Jan 6,35 (Jan 6,35) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Nedělní liturgie

1. 8. 2021

18. neděle v mezidobí - Cyklus B

Nejednou v životě reptáme: „Kdyby to bylo jinak, jak bychom dnes byli bez problémů.“ Ale běžný člověk musí problémy snášet, hledat jejich řešení a nést mnoho jejich důsledků. Jak to Bůh myslí, když na nás nechává problémy doléhat? Má to nějaký smysl?

 

Odkaz na krátký komentář:

Hledat někoho, s kým mi bude vždy příjemně je odsouzeno k nezdaru.
Takový člověk totiž neexistuje.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: Hospodine, neprodlévej!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Kniha Exodus vypráví o vyjití Izraele z egyptského otroctví (před rokem 1200 př. Kr.). V předchozí kapitole zazněla vítězná píseň o přechodu Rudého moře. A hned vzápětí Izrael pochybuje. Ale Bůh jejich pochybnost obrátí v požehnání, ba dokonce tak předznamená mnohem větší dar – eucharistii.

Ex 16,2-4.12-15

Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: Kvečeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Co je to?“ – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu.“

ŽALM 78

Autor tohoto žalmu nejen vzpomíná, ale také ukazuje Boží jednání na konkrétních událostech exodu z Egypta. Mimo jiné připomíná i manu.

Odpověď: Hospodin jim dal nebeský pokrm

Co jsme slyšeli a poznali, – co nám otcové vyprávěli, – příštímu pokolení budeme vypravovat – slavné Hospodinovy činy i jeho moc. Poručil mrakům nahoře – a otevřel brány nebes, – seslal na ně déšť many, aby se najedli, – a dal jim nebeský pokrm. Člověk jedl chléb silných, – pokrm jim poslal do sytosti. – Přivedl je do své svaté země, – k horám, které získala jeho pravice.

2. ČTENÍ

Čtvrtá kapitola listu Efezanům je věnovaná životu ve společenství. Pavel zná realitu a nekreslí žádný naivní obraz. Naopak! Snaží se přivést čtenáře, kteří donedávna žili pohanskými mravy, k plnému rozhodnutí pro Boha, a tedy k zřeknutí se pohanských praktik.

Ef 4,17.20-24

Bratři! Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

EVANGELIUM

V šesté kapitole se otevře velké téma „chleba života“. V první části se vypráví o nasycení pěti tisíc. Lidé viděli zázrak a jsou fascinováni. A právě to otevře diskusi, kterou budeme sledovat po několik nedělí. Tématem bude víra a „nová mana“, kterou je sám Kristus.

Jan 6,24-35

Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom ho viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‘Chléb z nebe jim dal jíst.’“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Dal jsi nám, Pane, chléb z nebe, abys nás naplnil radostí a sytil naši touhu po tobě.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Přinášíme ti, Bože, dary, které jsou znamením toho, že se ti s celým svým životem odevzdáváme; posvěť je a přijmi i nás, abychom ti patřili navěky. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš jasně říká, že pokrm k životu nám dá jen on. Ale lidé hledají svoje vlastní skutky, které by jim zaručily takovou plnost. Nezajímají se o Boha, ale o sebe. Ježíš tedy vysvětluje, že žádný člověk nemůže dát život sám sobě. „To je skutek Boží.“ Znamená to, že nemáme nic dělat? Ale máme! Je třeba přijít k Ježíši. A to je někdy nejtěžší úkol celého života. Opustit sebe a přijít ke Kristu. Problémy pomáhají otevřít oči, spásu si v posledku nikdo nezajistí sám.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 2.8.

Nm 11,4b-15; Žl 81;

Já sám nemohu nést všechen tento lid.

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

Synové Izraele řekli: „Kdo nám dá maso k jídlu? Vzpomínáme si na ryby, které jsme zadarmo jedli v Egyptě, na okurky, melouny, pór, cibuli a česnek. Nyní hyneme, nic tady není, jen tu manu máme na očích.“ Mana byla jako zrnka koriandru a podobala se pryskyřici bdelia. Lidé se rozcházeli a sbírali ji, pak ji mleli na mlýnku nebo roztloukali v moždíři, potom ji vařili v hrnci a připravovali z ní placky. Chutnala jako pečivo zadělané olejem. Když se večer snášela na tábor rosa, padala i mana. Mojžíš slyšel, jak lidé pláčou, každá rodina u vchodu do svého stanu. Hospodinův hněv se velmi rozpálil, i Mojžíš byl tím velmi dotčen a řekl Hospodinu: „Proč jednáš se svým služebníkem tak zle, proč nenacházím milost ve tvých očích, že nakládáš břímě celého tohoto národa na mě? Copak já jsem počal všechen tento lid nebo já jsem ho zrodil, že mi říkáš: `Nes je ve svém náručí, jako nosí chůva kojence, (nes je) do země, kterou jsi přísahou zaslíbil jejich otcům?' Odkud mám vzít maso, abych ho dal všemu tomuto lidu, který přede mnou pláče a říká: `Dej nám k jídlu maso!' Já sám nemohu nést všechen tento lid, neboť je pro mě příliš těžký. Jestliže chceš se mnou takto jednat, to mě raději zabij, jestliže jsem nalezl milost v tvých očích, abych už neviděl své neštěstí!“



Mezizpěv – Žl 81,12-13.14-15.16-17
Plesejte Bohu, který nám pomáhá.

Můj národ na můj hlas nedbal,
Izrael mě neposlouchal.
Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce,
ať si žijí podle svých nápadů!

Kéž by mě můj národ slyšel,
kéž by Izrael kráčel po mých cestách!
Hned bych pokořil jejich nepřátele,
na jejich protivníky bych obrátil svou ruku.

Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili,
jejich osud by trval navždy.
Jeho bych však živil jadrnou pšenicí,
medem ze skály bych jej sytil.

Mt 14,13-21

Vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

Komentář: Mt 14,13-21
Ježíšův soucit vede k poslání učedníků: vy jim dejte najíst! Pověření i pro mě: jsem schopen se nejen dělit, ale i rozdávat?

ÚTERÝ 3.8.

Nm 12,1-13; Žl 51;

Mojžíš není jako jiný prorok; proč jste se ho odvážili pomlouvat?

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

Maria a Árón pomlouvali Mojžíše kvůli kušanské ženě, kterou si vzal; oženil se totiž s ženou kušanskou. Řekli také: „Copak jenom k Mojžíšovi mluvil Hospodin? Což nemluvil i k nám?“ Hospodin to slyšel. Mojžíš byl velmi pokorný, pokornější než všichni lidé na zemi. Hospodin hned řekl Mojžíšovi, Árónovi a Marii: „Vyjděte vy tři do stánku schůzky!“ Všichni tři vyšli. Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, stanul u vchodu do stánku a zavolal Áróna a Marii. Když oba dva přistoupili, řekl: „Slyšte má slova: Jestliže je u vás prorok, já Hospodin se mu zjevuji ve vidění a mluvím k němu ve snu. Tak tomu není s mým služebníkem Mojžíšem, on má mou důvěru v celém mém domě. Tváří v tvář s ním mluvím, jasně a ne v hádankách; patří na Hospodinovu podobu. Proč jste se odvážili mého služebníka Mojžíše pomlouvat?“ A odešel naplněn hněvem na ně. Oblak ustoupil ze stanu, a hle – Maria je malomocná jako sníh. Árón se obrátil k Marii, a vidí, že je malomocná. Řekl Mojžíšovi: „Pane můj, zapřísahám tě, nedej nám pykat za hřích, který jsme v pošetilosti spáchali. Ať Maria není jako mrtvý plod, jehož maso je napolo shnilé, když vychází z mateřského lůna!“ Mojžíš vzýval Hospodina: „Bože, prosím tě, navrať jí zdraví!“



Mezizpěv – Žl 51,3-4.5-6.12-13
Smiluj se, Pane, neboť jsme hřešili.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Úplně ze mě smyj mou vinu
a očisť mě od mého hříchu.

Neboť já svou nepravost uznávám,
můj hřích je stále přede mnou.
Jen proti tobě jsem se prohřešil,
spáchal jsem, co je před tebou zlé,
takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý,
že jsi bez úhony ve svém soudu.

Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře
a neodnímej mi svého svatého ducha.

Mt 14,22-36

Rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“ Přeplavili se na druhý břeh a přistáli u Genezareta. Jakmile ho tamější lidé poznali, rozeslali o tom zprávu do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Komentář: Mt 14,22-36
Strach z Pána, možná někdy strach z církve překonám, pokud mu půjdu vstříc! On mě podrží…

STŘEDA 4.8.

Nm 13,1-2a.25 – 14,1.26-29.34-35 Žl 106

Pohrdli vytouženou zemí.

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi na poušti Faran: „Pošli několik mužů, aby prozkoumali kananejskou zemi, kterou chci dát synům Izraele.“ Po čtyřiceti dnech, když zemi prozkoumali, se vrátili. Vyhledali Mojžíše, Áróna a celé společenství synů Izraele na poušti Faran v Kadeši a podali zprávu jim a celému společenství a ukázali jim ovoce země. Vyprávěli: „Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Země skutečně oplývá mlékem a medem a zde máte její ovoce. Ale lid, který v zemi přebývá, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, také jsme tam viděli Anakovy potomky. Jih země obývají Amalečané, na pohoří přebývají Chetité, Jebuzité a Amorité a u moře i podél Jordánu bydlí Kananejci.“ Kaleb uklidňoval lid, který reptal na Mojžíše, a řekl: „Jen vytáhněme a dobuďme tu zemi, neboť to můžem dokázat!“ Ale ostatní, kteří ho doprovázeli, říkali: „Nemůžeme vytáhnout na ty lidi, vždyť jsou silnější než my!“ O zemi, kterou prozkoumali, rozšířili u synů Izraele falešnou zprávu. Říkali: „Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je země, která požírá své obyvatele, a všichni lidé, které jsme v ní viděli, jsou velké postavy. Viděli jsme tam obry, Anakovy syny z pokolení obrů. Jako kobylky jsme si připadali, a tak jsme vypadali i v jejich očích.“ Veškeré společenství se dalo do křiku a hlasitě plakalo celou onu noc. Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jak dlouho budu s tímto zlým společenstvím, které se proti mně bouří? Řekni jim: Jako že jsem živ – praví Hospodin – budu jednat s vámi, jak jste si sami žádali: Vaše mrtvá těla padnou na této poušti, vy všichni, kteří jste byli spočítáni od dvaceti let nahoru, vy všichni bez výjimky, protože jste proti mně reptali. Čtyřicet dní jste prozkoumávali zemi: každý den platí za rok. Čtyřicet let budete odpykávat svou vinu, a tak poznáte, co je má nemilost. Já Hospodin pravím: Jistě to tak udělám tomuto zlému společenství, které se proti mně spiklo: Na této poušti zahynou a zde zemřou!“



Mezizpěv – Žl 106,6-7a.13-14.21-22.23
Pamatuj na nás, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu.

Nebo: Aleluja.

Hřešili jsme jako naši otcové,
páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.
Naši otcové v Egyptě
nechápali tvé divy.

Brzy zapomněli na Hospodinovy skutky,
nevyčkali jeho rozhodnutí.
Dali se strhnout žádostivostí na poušti,
pokoušeli Boha na pustině.

Zapomněli na Boha, který je zachránil,
který v Egyptě vykonal divy,
zázraky v Chámově zemi,
úžasné skutky u Rudého moře.

Rozhodl se, že je zničí,
kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval,
aby odvrátil jeho hněv,
jímž je chtěl zhubit.

Mt 15,21-28

Ženo, jak veliká je tvá víra!

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš se odebral do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „ Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Komentář: Mt 15,21-28
Žena vstoupila s Ježíšem do dialogu. Třeba mu i oponovala. Moje modlitba může být účinnější, přednesu-li mu i já své námitky. Dostanu zřejmě i já víc!

ČTVRTEK 5.8.

Nm 20,1-13; Žl 95;

Vytryskla hojná voda.

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

V prvním měsíci přišlo všechno množství synů Izraele na poušť Sin. Lid se usadil v Kadeši. Maria tam zemřela a byla tam pochována. Nebylo vody pro takové množství, srotili se tedy proti Mojžíšovi a Árónovi. Lidé se s Mojžíšem hádali a říkali: „Kéž bychom zemřeli, jako zahynuli naši bratři před Hospodinem! Proč jste přivedli Boží obec na tuto poušť, abychom zde zemřeli my i náš dobytek? Proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste nás přivedli na toto ošklivé místo? Není to místo k setí, je bez fíkovníků, vinic, granátovníků, a ani vodu nemáme k pití!“ Mojžíš a Árón přišli ze shromáždění ke vchodu do stánku schůzky a padli na svou tvář. Ukázala se jim Hospodinova velebnost a Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi si hůl a shromáždi všechny, ty a tvůj bratr Árón. Před nimi poručte skále, aby vydala svou vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály a napojíš všechny i jejich dobytek.“ Podle rozkazu Mojžíš vzal hůl, která byla před Hospodinem, s Árónem shromáždili všechny před skálu a řekl jim: „Slyšte, buřiči! Vyvedeme vám z této skály vodu?“ Mojžíš zvedl svou ruku, udeřil dvakrát holí do skály, a vytryskla hojná voda. Pili všichni lidé i jejich dobytek. Hospodin však řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Protože jste mi nevěřili, že bych se mohl osvědčit před očima synů Izraele jako svatý, neuvedete toto množství do země, kterou jim chci dát.“ To jsou vody Meriby (= Hádky), kde se synové Izraele hádali s Hospodinem a kde jim dal důkaz své svatosti.



Mezizpěv – Žl 95,1-2.6-7.8-9
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu,
oslavujme Skálu své spásy,
předstupme před něho s chvalozpěvy
a písněmi mu zajásejme!

Pojďme, padněme, klaňme se,
poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem!
Neboť on je náš Bůh
a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu:
„Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě,
jako tehdy v Masse na poušti,
kde mě dráždili vaši otcové,
zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

Mt 16,13-23

Ty jsi Petr, tobě dám klíče od nebeského království.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. (Od té doby) Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ On se však obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“

Komentář: Nm 20,1-13; Žl 95;
Hádka s Hospodinem nám může být povědomá; ale přesto jen On působí, že životodárná voda napájí…

PÁTEK 6. 8., svátek Proměnění Páně

Dan 7,9-10.13-14 nebo 2 Petr 1,16-19 Žl 97;

Jeho roucho bylo bílé jako sníh.

Čtení z knihy proroka Daniela.

Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.



Mezizpěv – Žl 97,1-2.5-6.9
Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.

Hospodin kraluje, ať zajásá země,
ať se radují četné ostrovy!
Mrak a temnota ho obklopují,
spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.

Jako vosk se taví hory před Hospodinem,
před vladařem celé země.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost
a všechny národy vidí jeho slávu.

Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí,
svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.



2. čtení – 2 Petr 1,16-19
Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra.

Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: `To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

Mk 9,2-10

To je můj milovaný Syn.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

Komentář: Mk 9,2-10
Tito tři apoštolové uvidí zblízka Pánovu úzkost v Getsemanech. Kéž dny, kdy vnímáme Pánovu slávu, jsou průpravou k tomu, abychom neselhali, až bude třeba vydat svědectví.

SOBOTA 17.8.

Dt 6,4-13; Žl 18

Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem!

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci! Opakuj je svým synům, mluv o nich, když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i stát. Přivaž je na svou ruku jako znamení a jako ozdobu mezi své oči. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány! Až tě přivede Hospodin, tvůj Bůh, do země, kterou přísahou zaslíbil dát tvým otcům Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi, do velikých a krásných měst, která jsi nevystavěl, do domů, plných všeho bohatství, které jsi nenaplnil, k vyhloubeným cisternám, které jsi nevysekal, do vinic a olivových sadů, které jsi nevysázel, až budeš jíst do sytosti, chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu sloužit a jen v jeho jménu přísahat!“



Mezizpěv – Žl 18,2-3a.3bc-4.47+51ab
Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo,
Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!

Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám,
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!
Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála,
a od svých nepřátel budu vysvobozen.

Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála,
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Veliká vítězství jsi popřál svému králi,
dáváš přízeň svému pomazanému.

Mt 17,14-20

Budete-li mít víru, nic vám nebude nemožné.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

K Ježíšovi přistoupil jeden člověk, padl před ním na kolena a prosil: „Pane, slituj se nad mým synem! Je náměsíčník a hrozně trpí. Často padá do ohně a často do vody. Přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“ Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené! Jak dlouho ještě mám být s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte mi ho sem!“ Ježíš pak pohrozil zlému duchu, a ten z něho vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdravý. Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a zeptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Řekl jim: „Pro svou malou víru. Amen, pravím vám: Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko, můžete říci této hoře: `Přesuň se odtud tam!', a přesune se; a nic vám nebude nemožné.“

Komentář: Mt 17,14-20
Naše nedostatečnost a neschopnost podílet se na Ježíšových mocných činech je i dnes zřejmá. Pane, dej nám víc víry!

 

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY k této neděli:

 

KRATIČKÉ ZAMYŠLENÍ "TÉMA TÝDNE"
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ (i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI na základě AKTUÁLNÍHO DĚNÍ:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

 

VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz 

 

 

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5-8)

Nevzdoruj svému štěstí - doporučujeme k přečtení

Nevzdoruj svému štěstí - doporučujeme k přečtení
(22. 7. 2021) Vzdor a lenost nám mnohdy brání na naší cestě ke štěstí... Co s tím?

Čemu mě naučil let na Měsíc (Astronaut J. B. Irwin)

Čemu mě naučil let na Měsíc (Astronaut J. B. Irwin)
(19. 7. 2021) To, že chodil Ježíš Kristus po zemi, znamená pro mne nekonečně víc než to, že člověk chodil po Měsíci.

20. července 1969 dosáhli lidé povrchu Měsíce

20. července 1969 dosáhli lidé povrchu Měsíce
(17. 7. 2021) 20.7.1969 přistálo na Měsíci Apollo 11 s lidskou posádkou.

Doporučujeme k přečtení: Hroznýš v dívčí škole

Doporučujeme k přečtení: Hroznýš v dívčí škole
(16. 7. 2021) Kniha o jedné nestandartní škole, ne/standartním životě z víry, ne/standartním Božím…

Příroda je velkolepá podívaná

(12. 7. 2021) Tato překrásná „kniha“ se otevírá všem – jak malým, tak velkým. V kontaktu s přírodou člověk…

Tipy jak ne/odpočívat

(4. 7. 2021) Slovo rekreace pochází z latiny a znamená: re - creatio, neboli znovu - stvoření...