Sekce: Nedělní liturgie
26. 7. 2020
17. neděle v mezidobí - Cyklus A
VSTUPNÍ ANTIFONA
Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Šalamounova vláda se datuje do 10. stol. př. Kr. Po smrti svého otce Davida vznikla v království politická vzpoura. Šalamoun musí obhájit svůj nárok na trůn. Po těchto událostech k němu promluví Hospodin.
1 Král 3,5.7-12
Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“
Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“
Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“
ŽALM 119
Boží moudrost je větší než královská moc. Žalm 119 je modlitbou, ale i rozhodnutím pro Hospodina.
Odpověď: Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!
Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, – že budu střežit tvá slova. – Lepší je pro mě zákon tvých úst – než tisíce ve zlatě a stříbře.
Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, – jak jsi slíbil svému služebníku. – Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, – neboť tvůj zákon je mé potěšení.
Proto miluji tvé předpisy – více než zlato, než ryzí zlato. – Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, – nenávidím každou falešnou cestu.
Podivuhodná jsou tvá přikázání, – proto je zachovává má duše. – Výklad tvých slov osvěcuje, – poučuje prosté lidi.
2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě z osmé kapitoly Listu Římanům, kterou vrcholí Pavlova argumentace o ospravedlnění z víry, a nikoli ze skutků Zákona (plnění předpisů). Dnešní tři verše ukazují vztah mezi povoláním a ospravedlněním, kterým se zde rozumí nárok přistoupit k Bohu.
Řím 8,28-30
Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.
EVANGELIUM
Celá třináctá kapitola je věnována podobenstvím. Poslední část se soustředí na tajemství Božího království. Důležitý je zejména konec této kapitoly, který je také závěrem dnešní perikopy.
Mt 13,44-52
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí.
Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
Rozuměli jste tomu všemu?“
Odpověděli: „Ano.“
A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, přijali jsme svátost, která je trvalou památkou utrpení tvého Syna, Ježíše Krista; dej, ať nám tento dar jeho nevýslovné lásky přináší spásu. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
K ZAMYŠLENÍ
Kristus ve třinácté kapitole Matoušova evangelia mnoha způsoby popisoval, co je typické pro Boží království a jeho růst. Na jejím konci klade otázku, zda tomu posluchači rozumí. Ta ovšem ještě nestaví posluchače před rozhodnutí, zda to všechno přijímají celým svým srdcem. Porozumět obsahu nemusí znamenat přijmout ho, avšak jde o důležitý krok ve víře. Další krok přijde zákonitě později. V případě apoštolů se zakládal na události Velikonoc. Teprve pak se u nich setkáváme s osobním vyznáním víry. Možná nám dnes Pán klade stejnou otázku: „Rozumíte všemu?“ Není dnešní text výzvou k doplnění znalostí i pro nás?
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ 27. 7.
Jer 13,1-11
Tak mi pravil Hospodin: „Jdi a kup si lněný pás, uvaž si ho kolem beder, ale do vody ho nedávej!“ Koupil jsem si tedy pás podle Hospodinova slova a uvázal si ho kolem beder. Hospodin mě oslovil podruhé takto: „Vezmi pás, který sis koupil a máš okolo beder, vstaň, jdi k Eufratu a ukryj ho tam do skalní díry.“ Odešel jsem tedy a ukryl jsem ho u Eufratu, jak mi přikázal Hospodin. Po mnohých dnech mi Hospodin řekl: „Vstaň, jdi k Eufratu a vezmi odtud pás, který jsem ti přikázal tam ukrýt!“ I odešel jsem k Eufratu, kopal jsem a vzal jsem pás z místa, kde jsem ho ukryl, avšak ten pás byl shnilý, takže nebyl k potřebě. Pak mě Hospodin oslovil: „Toto praví Hospodin: `Tak shnije Judova pýcha a veliká pýcha Jeruzaléma; tento zlý lid, který nechce poslouchat má slova a chodí v zatvrzelosti svého srdce, který odešel za cizími bohy, aby jim sloužil a klaněl se jim, bude jako tento pás, který se k ničemu nehodí. Neboť jako se přivazuje pás k bedrům muže, tak jsem k sobě připoutal celý Izraelův i Judův dům – praví Hospodin – aby byli mým lidem, jménem, chválou a slávou, ale neposlechli.'“
Mt 13,31-35
Ježíš předložil zástupům další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: `Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.'
Komentář: Jer 13,1-11
Ochranným pásem, který těsně obepíná bedra, připoutává i dnes Hospodin svůj lid k sobě. Není to projev otroctví, ale lásky… Záleží na mně, jak s jeho přízní naložím.
ÚTERÝ 28. 7.
Jer 14,17-22
Roňte slzy, mé oči, ve dne v noci bez ustání, neboť velikou pohromou zničena je panna, dcera mého lidu, nezhojitelnou ranou. Vyjdu-li na pole, vidím pobité mečem; vejdu-li do města, hle – zmoření hladem. Prorok i kněz jsou vlečeni do neznámé země. Zavrhl jsi zcela Judu či zošklivila si tvá duše Sión? Proč nás tedy biješ nezhojitelnou ranou? Čekáme blaho – nic dobrého však nepřichází; čekáme čas uzdravení, a hle – zděšení! Poznáváme, Hospodine, svoje bezbožnosti i nepravosti svých otců, že jsme zhřešili proti tobě. Nedávej nás v potupu pro své jméno, nevydávej v pohanu svůj slavný trůn; rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi! Jsou snad mezi modlami pohanů dárci deště nebo mohou nebesa sama dát přívaly vod? Zda nejsi ty Hospodin, náš Bůh? Ten, v něhož doufáme, který to všecko činíš?
Ježíš rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“
Komentář: Jer 14,17-22
Líčení běd, vyznání víry a prosba o pomoc. V těžkých chvílích zdánlivé beznaděje mohu i já podobně volat k Hospodinu!
STŘEDA památka sv. Marty
1 Jan 4,7-16
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.
Jan 11,19-27
K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili (v žalu) nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „ Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“
Komentář: Jan 11,19-27
Marta, v evangeliu podle Lukáše ta „upracovaná“, vyznává své přesvědčení o Vzkříšení! Uprostřed plnění těch nejobyčejnějších úkolů se mohu i já povzbudit její vírou!
ČTVRTEK 30. 7.
Jer 18,1-6
Řeč, kterou promluvil Hospodin k Jeremiášovi: „Vstaň a sejdi do hrnčířova domu a tam uslyšíš má slova.“ I sešel jsem do hrnčířova domu, a hle – (hrnčíř) pracoval u kruhu. Když se nádoba, kterou dělal rukama z hlíny, nepodařila, uhnětl z ní zase jinou nádobu podle toho, jak se mu zachtělo. Tu mě Hospodin oslovil: „Copak s vámi, izraelský dome, nemohu naložit jako ten hrnčíř? – praví Hospodin. Jako je hlína v ruce hrnčířově, tak jste vy v ruce mé, izraelský dome!“
Mt 13,47-53
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, (rybáři) ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“ Když Ježíš skončil tato podobenství, vzdálil se jinam.
Komentář: Jer 18,1-6
Hospodin je zde vylíčen jako tvůrčí, svobodný, prostě jako umělec! Mnohdy se mu však vzpouzíme, kritizujeme ho a jsme dokonce schopni mu radit…
PÁTEK 31. 7.
Jer 26,1-9
Na počátku vlády judského krále Jehojakima, syna Jošíjáhova, Hospodin mě oslovil: „Tak praví Hospodin: Postav se do nádvoří Hospodinova domu a mluv ke všem judským městům, ze kterých přicházejí lidé, aby se klaněli v Hospodinově domě, všecky řeči, které jsem ti přikázal, abys jim řekl; nevynech ani slovo! Snad poslechnou a odvrátí se každý od svého zlého chování, takže mi bude líto seslat neštěstí, kterým je hodlám stihnout pro jejich zlé skutky. Řekni jim: Tak praví Hospodin: Jestliže mě neposlechnete a nebudete jednat podle mého zákona, který jsem vám dal, nebudete-li poslouchat slova mých služebníků proroků, které k vám ustavičně a usilovně posílám, ale vy je neposloucháte: naložím s tímto domem jako se Silem a toto město vydám jako kletbu všem národům země.“ Kněží, proroci a všichni lidé slyšeli Jeremiáše, když mluvil tato slova v Hospodinově domě. Když pak Jeremiáš domluvil vše, co mu přikázal Hospodin oznámit všemu lidu, chopili ho kněží, proroci a všechen lid s křikem: „Teď musíš umřít! Proč jsi prorokoval v Hospodinově jménu: Jako Silo bude tento dům a město zpustne, že v něm nebude ani jeden obyvatel!“ Všichni lidé v Hospodinově domě se srotili proti Jeremiášovi.
Mt 13,54-58
Ježíš přišel do svého domova a učil v jejich synagoze, takže (lidé) byli celí užaslí a ptali se: „Kde se u něho vzala taková moudrost a ty zázraky? Copak to není syn tesařův? Copak se jeho matka nejmenuje Maria a jeho příbuzní Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nežijí mezi námi všechny jeho příbuzné? Kde se tedy to všechno u něho vzalo?“ A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti a ve své rodině.“ A pro jejich nevěru tam neudělal mnoho zázraků.
Komentář: Jer 26,1-9
I dnes mají mnozí nesnadný úkol: mluvit tak, jak jim Hospodin uložil. I dnes narušují mnozí proroci v církvi „poklidnou atmosféru“.
SOBOTA 1. 8.
Jer 26,11-16.24
Kněží a proroci pravili nejvyšším úředníkům a všemu lidu: „Tento muž zasluhuje, aby byl odsouzen na smrt, neboť prorokoval proti tomuto městu, jak jste slyšeli na vlastní uši.“ Jeremiáš řekl úředníkům a všemu lidu: „Hospodin mě poslal, abych prorokoval proti tomuto domu a proti tomuto městu všechna slova, která jste slyšeli. Proto nyní napravte své mravy, své skutky a poslouchejte hlas Hospodina, vašeho Boha, a Hospodinovi bude líto seslat neštěstí, kterým vám hrozil. Já sám jsem ve vašich rukou; naložte se mnou, jak za dobré a za správné uznáváte; vězte však, že zabijete-li mě, nevinnou krví zatížíte sami sebe, toto město i jeho obyvatelstvo, neboť mne k vám opravdu poslal Hospodin, abych mluvil do vašich uší všechna tato slova.“ Tu řekli úředníci a všechen lid kněžím a prorokům: „Tento muž nezasluhuje, aby byl odsouzen na smrt, protože k nám mluvil ve jménu Hospodina, našeho Boha.“ Achikam, syn Šafanův, chránil Jeremiáše, aby nebyl vydán do rukou lidu k zabití.
Mt 14,1-12
V ten čas údělný kníže Herodes slyšel vypravovat o Ježíšovi a řekl svým dvořanům: „To je Jan Křtitel! Byl vzkříšen z mrtvých, a proto v něm působí zázračné síly.“ Herodes dal totiž Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu vytýkal: „Není ti dovoleno, abys ji měl za ženu!“ Nejraději by ho připravil o život, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka. Když se však slavily Herodovy narozeniny, tančila dcera té Herodiady před hosty. Herodovi se (tak) zalíbila, že jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. Ona z návodu své matky řekla: „Dej mně hned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům nařídil, aby jí vyhověli, a dal Jana ve vězení stít. Jeho hlava byla přinesena na míse a dána dívce a ta ji donesla své matce. Potom přišli jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili ho. Pak šli a oznámili to Ježíšovi.
Komentář: Jer 26,11-16.24
Pravověrní kněží a proroci Jeremiáše odsuzují, jako se to později stane před veleradou Ježíši. Jeremiášova slova vnuknutá Hospodinem jeho nepřátele zarazí…
