15. neděle v mezidobí - Cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vstupní antifona

Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe. Žl 17,15

Vstupní modlitba

Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy,
aby se mohli vrátit na správnou cestu;
dej těm, kdo přijali křesťanství,
ať se vyhýbají všemu,
co odporuje křesťanskému způsobu života,
a ať usilují o to, co se s ním shoduje.
Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Boží slovo má úžasnou moc, která může překonat všechny možné překážky a naplnit Boží záměry. Jeho účinnost je zde přirovnána k dešti, v Jeremiášovi 23,29 ke kladivu a ohni, kdežto v Listu Židům 4,12 ke dvojsečnému meči. Opravdu mocné je slovo Boží!

Iz 55,10-11

Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

ŽALM Žl 65,10abcd.10e-11.12-13.14

Bůh dává růst i hojnost. V našem životě to znamená pečovat o vztahy jako o úrodu a s vděčností přijímat každodenní dary, které sytí naši duši i tělo.

Odpověď: Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.

V milosti jsi navštívil zem a napojils ji,
velmi jsi ji obohatil.
Boží strouhou se hrne voda,
(lidem) nachystals obilí.

Takto jsi zemi připravil:
zavlažils její brázdy,
rozmělnils její hroudy,
zkypřils ji dešti,
požehnals tomu, co vyrašilo.

Rok jsi korunoval svou dobrotou,
kudy jsi prošel, prýští hojnost.
Pastviny na stepi mokvají vláhou,
pahorky se ovíjejí radostí.

Nivy se odívají stády,
údolí se přikrývají obilím:
ozývají se jásotem a zpěvem.

2. ČTENÍ

Vykoupení se netýká jen člověka, ale celého tvorstva – postiženého disharmonií způsobenou hříchem. Smrt a rozklad jakožto důsledky Adamovy viny (viz Řím 5), zasáhly člověka a zároveň i celé tvorstvo. Proto nejen člověk, ale celá země očekává obnovení a proměnu.

Řím 8,18-23

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.

EVANGELIUM

Zatímco v podobenství stojí na prvním místě velkorysé rozsévání Božího slova, v jeho výkladu je důraz položen na podmínky jeho přijetí. Podobenství je odpovědí na dvě otázky Matoušovy obce: 1) Proč nepřijímají všichni Boží království? 2) Proč někteří odcházejí?

Mt 13,1-23

Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá (zrna) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení slyš!“ Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a (přece) nevidí, a slyší, a (přece) neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: `Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je (smysl) podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Antifona k přijímání

Vrabec si nalézá příbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata: tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože! Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit. Žl 84,4-5

Jan 6,56

nebo

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán.

Modlitba po přijímání

Bože, děkujeme ti,
že smíme vždy znovu slavit památku
smrti a vzkříšení tvého Syna,
a prosíme tě, ať v nás stále roste tvůj božský život.
Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Podobenství spíš než o Boží marnotratnosti mluví o hluboké důvěře v člověka. Bůh nám svěřuje své cenné slovo bez záruky úspěchu. Výsledek se však někdy objeví i tam, kde bychom ho nečekali – podobně jako když borovice vyroste ve skalní štěrbině a odolává nepohodě. Obdivujeme moc Božího slova a jeho důvěru v nás, to nás však nezbavuje odpovědnosti. Naším úkolem zůstává stále pečovat o dobrou půdu a podporovat růst této Boží setby jak v sobě samých, tak v ostatních lidech.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

13. 7. 2026, Pondělí 15. týdne v mezidobí

Iz 1,10-17

Slyšte Hospodinovo slovo, sodomská knížata, poslechněte příkaz našeho Boha, gomorský lide! Nač je mi množství vašich obětí? – praví Hospodin. Už mám dost žertev beranů a tuku krmných telat; v krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení. Když ke mně přicházíte, kdo to od vás žádá, abyste vyšlapávali má nádvoří? Nenoste už nicotné oběti; kadidlo je mi odporné, novoluní, soboty, shromáždění (nesnesu), nesnesu bezbožnost při svaté schůzce. Vaše novoluní a svátky nenávidím z duše, jsou mi břemenem, s únavou je snáším. Když vztahujete své ruce (k modlitbě), zakrývám své oči před vámi; když se ještě víc modlíte, ani neposlouchám. Vaše ruce jsou plné krve! Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí; přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře: hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy!

Žl 50,8-9.16bc-17.21+23

Nekárám tě pro tvé oběti,
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva
ani kozly z tvých ohrad.

Proč odříkáváš má přikázání
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň
a má slova házíš za sebe?

Takto jsi jednal, a já mám mlčet?
Myslil jsi, že jsem jako ty?
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí,
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Mt 10,34-11,1

Ježíš řekl svým apoštolům: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel rozdvojit `syna s otcem, dceru s matkou a snachu s tchyní: lidé z vlastní rodiny se s člověkem znepřátelí'. Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho. Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“ Když Ježíš skončil toto poučování svých dvanácti učedníků, šel odtamtud dál, aby učil a kázal po tamějších městech.

Komentář: Mt 10,34 – 11,1
Kéž na vícečetné rodiny hledíme s obdivem a uznáním! Vždyť přijímají v dětech samotného Pána.

14. 7. 2026, Úterý 15. týdne v mezidobí

Iz 7,1-9

Za dnů Achaza, syna Jotama, který byl synem Uzijáha, judského krále, vytáhl Resin, král aramejský, a Pekach, syn Remaljáhův, král izraelský, proti Jeruzalému do boje, ale nemohli ho dobýt. Davidův dům dostal zprávu: Aramejci táboří v Efraimsku. Tu se zachvělo (královo) srdce i srdce jeho lidu, jako se chvějí stromy v lese větrem. Hospodin řekl Izaiášovi: „Jdi naproti Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašub, na konec vodovodu horního rybníka na cestu u valchářova pole a řekneš mu: Hleď zůstat klidný a neboj se, neklesej na mysli před těmito dvěma kousky čadících oharků, před Resinem, zuřícím hněvem, a Aramejci a před synem Remaljáhovým, poněvadž se proti tobě spikli Aramejci s Efraimity a synem Remaljáhovým a řekli: `Potáhneme na Judsko, naženeme mu hrůzu, obsadíme ho a uděláme tam králem Tabealova syna.' Tak praví Pán, Hospodin: Nezdaří se to, nestane se to! Hlavou Aramejska je Damašek a hlavou Damašku je Resin (ještě šedesát pět let, a přestane Efraim být národem). Hlavou Efraimska je Samaří a hlavou Samaří je Remaljáhův syn. Jestliže neuvěříte, neobstojíte.“

Žl 48,2-3a.3b-4.5-6.7-8

Hospodin je veliký, velmi je hodný chvály
v městě našeho Boha.
Jeho svatá hora, ten slavný pahorek,
je radostí celé země.

Hora Sión, to tajemné sídlo Boží,
je městem velikého krále.
Bůh se ukázal v jejích pevnostech
jako jistá ochrana.

Neboť hle, sešli se králové,
spolu učinili útok.
Jen však se podívali, užasli,
ve zděšení prchli.

Hrůza je tam zachvátila,
křeč jak ženu, která rodí,
jako když východní vítr
rozbíjí taršíšské lodi.

Mt 11,20-24

Ježíš začal vytýkat městům, ve kterých se stalo nejvíc jeho zázraků, že se neobrátila: „Běda tobě, Chorazine, běda tobě, Betsaido! Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by dělali pokání v žínici a v popelu. Ale to vám říkám: Tyru a Sidónu bude v soudný den lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla klesneš! Kdyby se v Sodomě staly ty zázraky, které se staly v tobě, zůstala by až do dneška. Ale říkám vám: Sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě.“

Komentář: Mt 11,20-24
Mnozí, kterým bylo zvěstováno méně, mají víru a lásku větší než my. Ať je to zdrojem naší pokory.

15. 7. 2026, Památka sv. Bonaventury, biskupa a učitele církve

Iz 10,5-7.13-16

Toto praví Hospodin: „Běda Assurovi, metle mé zlosti a holi, která je v mé ruce, (je to) můj hněv! Na bezbožný národ ho posílám, proti národu, na který se hněvám, poroučím mu jít, aby naloupil lup, aby ukořistil kořist a zdeptal ho jako bláto na ulici. (Assur) však tak nesoudí, jeho srdce tak nesmýšlí, ale zkázu má ve své mysli, mnoho národů chce zničit.“ (Asyrský král) totiž řekl: „Dokázal jsem to svou silnou rukou, svou moudrostí, neboť jsem chytrý; zrušil jsem hranice národů, jejich poklady uloupil a jako všemocný jsem svrhl ty, kdo sídlili na výšinách. Jak hnízdo našla má ruka poklady národů; jako se sbírají opuštěná vejce, tak jsem zabral celou zemi a nikdo nemohl hnout křídlem ani otevřít ústa a pípnout.“ Smí se chlubit sekera před tím, kdo jí seká? Smí se honosit pila před tím, kdo ji tahá? Jako by hůl mohla mávat tím, kdo ji zdvihá, jako by prut mohl zdvihnout toho, kdo není dřevem! Proto pošle Pán, Hospodin zástupů, na jeho vykrmené (vojáky) úbytě, oheň vzplane požárem pod jeho slávou.

Žl 94,5-6.7-8.9-10.14-15

Hospodine, šlapou po tvém lidu
a tvé dědictví trýzní.
Vdovy a přistěhovalce vraždí,
sirotky zabíjejí.

Říkají: „Hospodin nevidí,
nevšímá si toho Bůh Jakubův.“
Dejte pozor, pošetilci z lidu,
nerozumní, kdy dostanete rozum?

Že by neslyšel, kdo vsadil ucho?
Že by neviděl, kdo utvořil oko?
Že by nepotrestal, kdo vychovává národy,
kdo učí lid moudrosti?

Neboť nezavrhne Hospodin svůj národ
a své dědictví neopustí.
Ale právo se vrátí ke spravedlnosti,
následovat ji budou všichni upřímného srdce.

Mt 11,25-27

Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.“

Komentář: Mt 11,25-27
Ježíš opět naráží na nepochopení „náboženských profesionálů“. I dnes je možná víc chápán prostými lidmi.

16. 7. 2026, Čtvrtek 15. týdne v mezidobí

Iz 26,7-9.12.16-19

Stezka spravedlivého je přímá, spravedlivému rovnáš cestu. Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine, tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše. Svou duší po tobě toužím v noci, ale i v duchu tě hledám svým srdcem. Až zazáří tvé rozsudky na zemi, naučí se spravedlnosti obyvatelé světa. Hospodine, uděl nám pokoj, neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem. Hospodine, v úzkosti tě hledali, mumlali zaříkání, když je (stíhal) tvůj trest. Jako těhotná žena, když se blíží k porodu, svíjí se a v bolestech křičí, tak jsme byli před tebou, Hospodine. Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali, a porodili jsme vítr; nepřinesli jsme zemi spásu, nenarodili se obyvatelé pro svět. Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou. Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu. Tvá rosa je rosou světla, země zrodí stíny.

Žl 102,13-14ab+15.16-18.19-21

Ty, Hospodine, trváš navěky
a tvé jméno po všechna pokolení.
Povstaň a smiluj se nad Siónem,
neboť je čas, aby ses nad ním slitoval.
Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny,
litují jeho rozvalin.

Pohané budou ctít tvé jméno, Hospodine,
a všichni králové země tvou slávu,
až Hospodin znovu zbuduje Sión,
až se objeví ve své slávě.
Skloní se k modlitbě opuštěných
a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je to zapsáno pro příští pokolení,
aby budoucí národ chválil Hospodina.
Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně,
popatřil z nebe na zem,
aby slyšel nářek zajatců,
aby vysvobodil odsouzené k smrti.

Mt 11,28-30

Ježíš se ujal slova a řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“

Komentář: Mt 11,28-30
Zvláštní nabídka: vzít na sebe jho, které občerstvuje? Když ale skutečně kráčím s Ním, je vše snesitelnější.

17. 7. 2026, Pátek 15. týdne v mezidobí

Iz 38,1-6.21-22.7-8

(Král) Ezechiáš se roznemohl k smrti. Přišel k němu prorok Izaiáš, syn Amosův, a řekl mu: „Tak praví Hospodin: `Učiň pořízení o svém domě, neboť zemřeš a nebudeš živ.'„ Tu se Ezechiáš obrátil tváří ke stěně a modlil se k Hospodinu: „Ach, Hospodine, rozpomeň se přece, že jsem žil věrně a s celým srdcem v tvé službě. Dělal jsem, co ti bylo milé!“ A Ezechiáš propukl v hlasitý pláč. Tu Hospodin oslovil Izaiáše a řekl: „Jdi a řekni Ezechiášovi: `Tak praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Nuže, přidám k tvému věku (ještě) patnáct let. Z moci asyrského krále vysvobodím tebe i toto město a ochráním ho.'„ Izaiáš poručil vzít koláč z fíků a namazat jím vřed, aby se (král) uzdravil. Ezechiáš řekl: „Jaké je znamení, že budu moci vstoupit do Hospodinova domu?“ Izaiáš odpověděl: „Toto ti bude znamením od Hospodina, že Hospodin vyplní, co slíbil: `Hle, vrátím stín po stupních, po kterých sešel na Achazových slunečních hodinách, zpět o deset stupňů.'“ A slunce se vrátilo o deset stupňů, po nichž sestoupilo.

Iz 38, 10.11.12abcd.16

Řekl jsem: Uprostřed svého života
mám odejít k branám podsvětí;
mám postrádat zbytek svých let.

Řekl jsem: Nemám už vidět Hospodina v zemi živých,
nemám už hledět na nikoho
mezi obyvateli světa.

Můj příbytek je stržen, je ode mě odnesen
jako stan pastýřů.
Bůh svinul jako tkadlec můj život,
odřízl mě od osnovy.

Pane, v tebe doufá mé srdce;
ať ožije můj duch.
Uzdrav mě a oživ!

Mt 12,1-8

V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci měli hlad, a proto začali trhat klasy a jíst. Farizeové to uviděli a řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!“ On však jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby, které nesměl jíst ani on, ani jeho družina, ale jen kněží? Nebo nečetli jste v Zákoně, že v sobotu kněží v chrámě porušují sobotu, a (přece) jsou bez viny? Říkám vám, že zde je (někdo) víc než chrám! Kdybyste věděli, co znamená: `Milosrdenství chci, a ne oběť', neodsuzovali byste nevinné. Neboť Syn člověka je pánem nad sobotou.“

Komentář: Mt 12,1-8
Pokud budu doprovázet Ježíše (a on se mnou chce chodit stále), nemusím mít úzkostlivý strach, že přestoupím příkazy. Vždyť on je Pánem nad sobotou…

18. 7. 2026, Sobota 15. týdne v mezidobí

Mich 2,1-5

Běda těm, kdo myslí na nepravost a na svých ložích osnují zlo! Za ranního svitu ho provádějí, neboť mají k tomu moc. Zatouží po polích, a uloupí je, (zatouží) po domech, a vezmou si je. Utlačují muže i jeho rodinu, majitele i jeho majetek. Proto tak praví Hospodin: „Hle, já připravuji tomuto rodu neštěstí, z něhož nevytáhnete své šíje; nebudete chodit pyšně, neboť doba je zlá. V ten den se o vás bude říkat posměškem, žalozpěv se bude zpívat: Zbaveni jsme všeho, podíl mého lidu se měří provazem, nikdo mu ho nedává nazpět; naše pole se rozdělují těm, kdo nás vyhánějí. Proto nebudeš mít nikoho, kdo by ti losem určil podíl v Hospodinově shromáždění.“

Žl 10,1-2.3-4ab.7-8ab.14

Hospodine, proč jsi tak vzdálen,
proč se skrýváš v dobách tísně?
Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka,
chytí ho do nástrah, které si přichystal.

Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí,
rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.
Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti:
„On nepotrestá! Bůh není!“

Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu,
pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.
Sedí na číhané poblíž osad,
zabíjí nevinného ve skrytu.

Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal,
abys je vzal do svých rukou.
Na tebe se spoléhá ubožák,
sirotkovi tys pomocníkem.

Mt 12,14-21

Farizeové se radili, jak by Ježíše zahubili. Protože to Ježíš věděl, odebral se odtamtud. Mnoho jich šlo za ním a všechny uzdravil. Ale nařídil jim, aby ho nerozhlašovali. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok Izaiáš: `Hle, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, v němž jsem našel zalíbení! Vložím na něho svého Ducha, aby hlásal právo národům. Nebude se hádat ani křičet, na ulici nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, až dopomůže právu k vítězství. A v jeho jménu budou národy doufat.'

Komentář: Mt 12,14-21
Touha zmocnit se všeho, dokonce „zprivatizovat“ si Boží věci, zůstává stále mezi námi. Sociální hříchy a útlak chudých vede však i dnes k neštěstí.

 

*************************************************

 

SOUVISEJÍCÍ:

 

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU 
"TÉMA TÝDNE"
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

 

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

Neděle PRO DĚTI, pracovní listy atd.
https://deti.vira.cz/kalendar/nedele-pracovni-listy 
 

VIDEO / AUDIO K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz   
www.proglas.cz