11. 4. 2015, Pavel Semela (Foto: IMA) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Naše skepse může způsobit, že nám bude podezřelá radost druhých …
Tomáš nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden... Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20,24-28)
Tomášův skepticismus způsobí,
že není schopen uvěřit svědectví svých blízkých.
Ostatní učedníci jsou plni radosti ze setkání s Ježíšem
a chtějí se o ni s Tomášem podělit.
On se uzavírá ve svém zklamání, nepřijímá to, co s ním sdílejí.
I v našem životě může skepse způsobit,
že nám radost druhých bude podezřelá,
naivní, případně ne pro nás.
Místo abychom se zaradovali z radosti druhých a spolu s nimi,
začneme si klást podmínky,
za jakých bychom byli ochotni o něčem takovém začít uvažovat.
Nedochází nám, že ochuzujeme sami sebe.
Ježíš naštěstí vychází vstříc i Tomášovi,
přichází kvůli němu,
reaguje dokonce na jeho požadavky.
I nás touží vyvést ze všeho,
v čem jsme uzavřeni,
co nám brání zaradovat se.
Radost a pokoj,
které přináší vzkříšený Ježíš,
jsou pro každého – i pro mě.
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: Pavel Semela
Související texty k tématu:
Radost:
- Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
- Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
- Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
- Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
- Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
- Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
- Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
- Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
- Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
- Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
- Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...
Porovnávání se, srovnávání, poměřování
- Každý je se sebou nějak nespokojený Proto spolu tolik soupeříme.
- Kdo se porovnává s druhými, znehodnocuje sám sebe... Stále objevujeme u druhých něco co sami nemáme. Srovnávat se s druhými ale znamená buď podceňovat sebe, nebo se naopak nutit k pocitu, že jsme „super“. Co s tím?
- Od malička jsme vedeni k porovnávání se s druhými „Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.
- Být někým jiným, než jsem? Znám jednoho muže, který pracoval jako inženýr pro velkou společnost, ale tohoto dobře placeného zaměstnání se vzdal, aby se mohl stát automechanikem, i když jeho okolí si ťukalo na čelo.
- Další texty k tématu porovnávání, srovnávání, poměřování, posuzování, závist
