Žij skrze své tělo, neboť jsi ho dostal a patřík tobě

Ruce jsou „samozřejmou částí našeho těla“.
Tak samozřejmou, že bez nich sotva
dokážeme vykonat nějakou činnost.
Právem můžeme tedy parafrázovat slova
z knihy Kazatel takto (3,3-6):

Je čas (rukama) zabíjet i čas (rukama) léčit,
čas (rukama) bořit i čas budovat;
je čas (rukama) objímat i čas objímání zanechat;
je čas (rukama) hledat i čas ztrácet,
čas (rukama) opatrovat i čas (rukama) odhazovat.

Zdá se, že tento výčet obsahuje nejdůležitější životní projevy
vyjádřené právě skrze ruce.
Přece však chybí jedna oblast:
MODLITBA!
Mojžíš poznal a zakusil, jak je důležité vyjádřit oddanost Bohu
a oddanost svému lidu (v přímluvné modlitbě)
skrze gesto zvednutých rukou.

Ruce rozpjaté
sepjaté
otevřené
zvednuté...

Používáš tato gesta při modlitbě?
Tato gesta skutečně potřebujeme,
protože platí, že nejen „slovy a myšlenkami
žije naše modlitba, ale také našima rukama“.

Je čas mít ruce sepjaté, je čas mít ruce otevřené.
Je čas mít ruce zvednuté, je čas mít ruce rozpjaté.