20. 10. 2007, AS | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Žij skrze své tělo, neboť jsi ho dostal a patřík tobě

Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. (Ex 17,11)

Ruce jsou „samozřejmou částí našeho těla“.
Tak samozřejmou, že bez nich sotva
dokážeme vykonat nějakou činnost.
Právem můžeme tedy parafrázovat slova
z knihy Kazatel takto (3,3-6):

Je čas (rukama) zabíjet i čas (rukama) léčit,
čas (rukama) bořit i čas budovat;
je čas (rukama) objímat i čas objímání zanechat;
je čas (rukama) hledat i čas ztrácet,
čas (rukama) opatrovat i čas (rukama) odhazovat.

Zdá se, že tento výčet obsahuje nejdůležitější životní projevy
vyjádřené právě skrze ruce.
Přece však chybí jedna oblast:
MODLITBA!
Mojžíš poznal a zakusil, jak je důležité vyjádřit oddanost Bohu
a oddanost svému lidu (v přímluvné modlitbě)
skrze gesto zvednutých rukou.

Ruce rozpjaté
sepjaté
otevřené
zvednuté...

Používáš tato gesta při modlitbě?
Tato gesta skutečně potřebujeme,
protože platí, že nejen „slovy a myšlenkami
žije naše modlitba, ale také našima rukama“.

Je čas mít ruce sepjaté, je čas mít ruce otevřené.
Je čas mít ruce zvednuté, je čas mít ruce rozpjaté.