V úplném bezpečí nejsme nikdy

Máme alarmy, kamery a závory, vyvíjíme to či ono zabezpečovací zařízení. Mnohdy jsou prospěšná a pomáhají. Lze se ale nějak zabezpečit proti všemu nebezpečí, které člověka ohrožuje? Jistě ne! Ani Bůh nám neslibuje zde na zemi absolutní bezpečí. Ale nabízí víc, než všechny bezpečnostní systémy. Ty totiž nedosahují do nitra člověka.

Žádný bezpečnostní systém nezajistí, abychom nepropadli nenávisti, touze po pomstě, lhavosti, otrávenosti a dalším nepěkným stavům a projevům našeho nitra. Ale Bůh je ochoten „střežit naší duši“. Ne zabezpečovacím elektronickým zařízením, ale svou odpouštějící láskou, která nás vyzývá k podobným postojům. A také naším svědomím, které může být nikoliv sice neomylným, ale přesto velmi cenným signálním zařízením.

Jde jen o to neotupět. „Nezacpat si uši vlastního svědomí“. Nevolat jako malé dítě stále znovu „já šám!“ Je potřeba pečovat o svou duši. Tedy pečovat o všechno,  co námi v našem nitru hýbe a co nám připomíná kým jsme a kým být můžeme.

Redakčně upraveno