V jakého Boha věříme, takovými se i stáváme

Někdy mezi křesťany potkáváme lidi, kteří bazírují na plnění předpisů a zachovávání rituálů. Jde jim o to, aby vše klapalo podle toho, jak „se to má dělat“.

Naštěstí se ale můžeme potkat i s lidmi, pro které je nejpodstatnější radostná zpráva – evangelium. Inspirují se  životem Ježíše a vším, co během něho na zemi dělal, jak smýšlel, jaký měl zájem o lidi.

Když Ježíš navzdory židovským předpisům uzdravoval nemocné, osvobozoval je ode všeho, co od Boha odvádí, lidé se divili a říkali si: Jak je tohle možné? Jaký Bůh tedy vlastně je? Co je podstatné?

Zákon a pravidla jsou jistě důležitá, pomáhají nám v nasměrování za Ježíšem. Ale ještě důležitější je vypovídat o jádru evangelia: o Božím milosrdenství, odpuštění a smíření, o jeho solidární lásce k lidem, zejména trpícím a chudým. Takto nám o Bohu svým konáním vypovídal Ježíš.

To, jakou máme představu Boha,
a tedy v jakého Boha věříme,
určuje, jakými lidmi se staneme.

Budeme lidmi, co druhé neustále posuzují a odsuzují?
Nebo budeme k druhým milosrdní a soucitní?

Ježíšova cesta je ta, kdy člověk ví,
že je Bohem milovaný.  

-redakčně upraveno-