7. 9. 2003 | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Uši mám zdravé, ale…
"Ježíš vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: Effatha!, to znamená Otevři se! A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně." (Mk 7,33-35)
Uši mám zdravé. Přesto se mi stává, že neslyším. Jak to, že jsem neslyšel smutek a strach v hlase přítele, který potřeboval povzbudit? Jak snadno přeslechnu, když někdo potřebuje pomoct!
Němý taky nejsem. Často se mi ale stává, že mám jazyk jakoby přišitý v puse. Vím, že bych měl promluvit, dokonce bych rád něco řekl, ale nemůžu jazykem ani pohnout. Zvláště ve chvílích, kdy bych se měl někoho zastat. Nedovedu říct: "Vážím si tě! To se ti povedlo.", nebo "Jsem rád, že jsi!"
Naštěstí se Ježíš může dotknout i mých uší a mého jazyka a říct: "Otevři se!", abych slyšel, aby se rozvázal i můj jazyk.
Němý taky nejsem. Často se mi ale stává, že mám jazyk jakoby přišitý v puse. Vím, že bych měl promluvit, dokonce bych rád něco řekl, ale nemůžu jazykem ani pohnout. Zvláště ve chvílích, kdy bych se měl někoho zastat. Nedovedu říct: "Vážím si tě! To se ti povedlo.", nebo "Jsem rád, že jsi!"
Naštěstí se Ježíš může dotknout i mých uší a mého jazyka a říct: "Otevři se!", abych slyšel, aby se rozvázal i můj jazyk.
