Některé lidi nemůžu vystát...

Snášet se a odpouštět si...?
Možná nás napadne: kdyby byli bližní jiní, bylo by to snášení snadné.
Nebo: kdyby byli jiní aspoň ti nejbližší, na kterých mi nejvíc záleží.
Ale oni jsou "takoví"...

Každý jsme ale "nějaký" a rozhodně nejsme pro každého a vždy ideální. Nekonečné přemítání o tom, jak by se měl druhý změnit, v podstatě nikdy k ničemu nevede, leda později ke konfliktu.

Naopak poněkud nepříjemné přemýšlení o tom, jak jsem já sám někdy těžko snesitelný, může můj vztah k druhým poněkud nadlehčit. Vždyť oni snášejí mne a dokonce mi i odpouštějí. Mám tedy o důvod více snášet je a také jim odpouštět. Je to svízelné a nejde to hned a vždy.

Přesto: "Alespoň někdy" je nekonečně více než "nikdy". Každý úspěch ve snášení druhých a v odpouštění nás může posílit v poznání, že to jde. A v odhodlání: Zkusit to zase.