18. 12. 2010, Pavel Semela | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Neboj se vzít k sobě ...

"Josefe, synu Davidův, neboj se vzít k sobě svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Pán ústy proroků: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi. (Mt 1, 20-23)

Vánoce jsou časem, kdy se setkáváme s druhými lidmi,
snažíme se být spolu, aspoň na chvíli vytvořit pohodu a harmonii,
zažít tu "pravou vánoční atmosféru". A snad se nám to i daří.
I když jsme ale utratili spoustu peněz za dárky
a stoly se nám prohýbají pod nápory jídla,
víme, že v tom vánoce nespočívají ...

Musíme se sice trochu překonat,
ale nakonec to je docela snadné pozvat někoho na návštěvu,
sejít se s někým, na koho jsme přes rok neměli čas,
být na sebe chvíli milí.

Mnohem těžší je ale "vzít někoho k sobě",
přijmout někoho natrvalo do svého srdce a života,
(ať už to je manželka, dítě, přátelé).

Ale jen když se otevřeme trvalým láskyplným vztahům,
když druhým vyjdeme vstříc a připravíme pro ně
stálé místo ve svém životě, můžeme zakusit,
že jsme pro ně důležití a že jsou nám blízko.

Andělova výzva Josefovi se dnes obrací i k nám:
Neboj se vzít k sobě... Ne jen na chvilku.
Chceš-li zažít, že Bůh ti je blízko,
že je stále s tebou a že ty jsi pro něj drahý a vzácný,
neboj se přijmout k sobě Ježíše.
Dopřej i jemu natrvalo místo ve svém srdci a ve svém životě.

Tak vánoce nebudou jen chvilkovou iluzí.