Náš úspěch není v tom, být v záři reflektorů

Na Květnou neděli si připomínáme Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma před Velikonocemi. Římané, pod jejichž nadvládou žil i Ježíš a jeho učedníci, vyhrazovali triumfální průvody císařovi nebo vítěznému vojevůdci. Vítěz přijížděl na koni nebo na voze taženém koňmi. Jeho průvod měl slavnostní ráz a lidé mu provolávali slávu. Ve světle těchto zvyklostí musel vypadat Ježíšův vjezd do Jeruzaléma velmi podivně. Přijížděl na oslátku, skromný, pokorný. Přes jeho podivný příjezd mu ale zástupy lidí provolávaly slávu, byli totiž přesvědčeni, že to je ten jejich pravý král, kterého očekávali. Avšak za pár dnů se jejich volání „sláva“ změnilo na „ukřižuj“, protože se ukázalo, že Ježíš není králem podle jejich představ.

Ježíš je tedy „podivný“ král. Je jiný. Je mocný, a přitom je skromný a pokorný. Jeho moc a sláva se neprojevuje navenek silou a útlakem. Ale projevuje se vnitřní autoritou, která se zakládá na tom, že sám je nade vším vyvýšeným Bohem. Jeho pokora pak spočívá v tom, že se stal „služebníkem všech“.

Ani náš úspěch a sláva nespočívají v tom, že se budeme pohybovat v záři reflektorů, ale v tom, že budeme naplňovat naše osobní „všední“ Boží poslání tam, kde žijeme. Že budeme trpělivě milovat lidi ve svém okolí, že budeme po boku těch, kdo jsou sami, že budeme s těmi, kteří potřebují naše milosrdenství, že budeme solidární s těmi, kteří to potřebují…

Sílu máme kde čerpat.

Od Ježíše, který o Velikonocích zemřel a byl vzkříšen … pro všechny.

-redakčně upraveno-