Lásku ´ke všem lidem´ si odůvodňujeme jen těžko

Lásku ke svým blízkým si dokážeme představit a odůvodnit. Ale lásku „ke všem lidem“ si představujeme a odůvodňujeme již těžko: lásku k obtížným sousedům, lásku k nevrlým prodavačkám, lásku k pokryteckým kolegům v práci, lásku ke zkorumpovaným politikům, lásku k mafiánům a teroristům…

Láska ale není jen vášeň, cit, či zamilovanost. Je to hlavně rozhodnutí chtít konat dobro navzdory všemu. Dobro pro své blízké, pro společnost, i pro sebe. Tímto se přetváří svět v našem okolí. Náš současný svět nebude nikdy dokonalý, beze zla, bez nenávisti, zášti a podvodu. A sami z vlastních ho nepřetvoříme. Můžeme do něho ale nechávat proudit čistou vodu Boží lásky, ze které sami můžeme pít a zprostředkovávat ji druhým.  Lidská láska a zamilovanost je totiž jen vybledlým obrazem vztahu Boha ke každému z nás. V jeho síle se pak dokážeme opakovaně pokoušet milovat a přetvářet jak svůj život, tak i nejbližší svět, ve kterém žijeme. Jak bylo kdesi řečeno: "Cílem života z víry je náš růst v lásce"...

Bůh je láska sama. Když ho do svých životů zveme,  vždycky působí, aby z obtížné situace vzešlo další dobro, dokonce aby zlo muselo nakonec sloužit k dobru, ve smyslu slov Písma: „Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému“ (Řím 8,28).

Použité prameny

Ranirero Cantalamessa: Můj život ve službě slova

Davide Biollo, Giovanna Fumagalliová:  Abeceda partnerského vztahu

Kateřina Lachmanová: Síla přímluvné modlitby