Jsme na cestě

Náš život je cesta. Cesta, která není stále stejná – někdy je to asfaltka, někdy jsou tam výmoly, někdy je to úzká pěšinka nebo cesta krásnou přírodou, někdy musíme překonávat překážky... A někdy se i stane, že zabloudíme a pak to musíme vzít oklikou. Nástrahy na naší cestě se ale dají zdolat, máme-li cíl.

„Já jsem cesta“, říká o sobě Ježíš. Následovat Ježíše – převzít jeho „životní styl“ – je vlastně cílem cesty každého křesťana. Je to jednoznačné, univerzální zadání, jehož aplikace je však jedinečná tak jako každý z nás je jedinečný.

Někdy se ale stává, že se nám cíl ztrácí. Potom neškodí se na cestě zastavit, zrekapitulovat svoje dosavadní putování, znovu se zaměřit na cíl a případně dle toho změnit směr.

Na naší cestě naštěstí nejdeme sami. Přijmeme-li Ježíšův „životní styl“ za svůj, můžeme také druhým pomáhat při zdolávání jejich někdy hrbolatých a nerovných cest a ukazovat na Ježíše jako na cíl, za kterým stojí za to jít. Pro Ježíše bylo charakteristické bytí pro druhé. To můžeme druhým předávat různými způsoby - milosrdenstvím, odpuštěním, smířením, povzbuzením, předáváním naděje...

Bude-li cílem naší cesty Ježíš,
můžeme napomáhat šíření evangelia (srov. Flp 1,5),
aby Boží spásu mohl vidět každý člověk.