11. 1. 2014, Pavel Semela (Foto: IMA) | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Ježíš nepřišel nalomené dolomit a doutnající típnout. Naopak.

"Hle, můj Služebník [Ježíš], kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo." (srov. Iz 42,1-3)

Většina lidí v sobě má něco pochroumaného. V něčem nám ublížili druzí lidé, někdy nás možná semlely nepříznivé životní okolnosti. A v lecčems jsme si natloukli sami, když jsme se vydali na špatné cesty, udělali chybná rozhodnutí, zapletli se se zlem. Někdy si tak můžeme připadat jako nalomená třtina.

Mnohý z nás vnímá, že spousta dobrého v nás jen doutná. Kolik našich schopností zůstalo nevyužito kvůli podceňování se, protože jsme se nechali otrávit a uvěřili, že to stejně nemá smysl. Kolik dobrých věcí jsme nedotáhli, protože zvítězila naše lenost a pohodlnost.

Svoje poraněná a oslabená místa jsme zvyklí před druhými schovávat. Bojíme se, že by naší zranitelnosti mohl někdo využít proti nám. Snažíme se působit silně a sebejistě.

Ježíš, milovaný Boží Syn a věrný Služebník, nás ujišťuje, že nepřišel nalomené dolomit a doutnající típnout. Naopak. On nalomené podpírá, obvazuje, uzdravuje. Všechno dobré, co v nás doutná a skomírá, rozdmýchává, aby se to mohlo rozhořet naplno.

Před ním svoje slabá a zranitelná místa nemusíš skrývat,
můžeš mu je vystavit,
aby se jich s láskou dotkl.

Redakčně upraveno

Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu

Autor: Pavel Semela