10. 8. 2019, Rh (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Jak zvládnout i to, na co síly nestačí
Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. (Lk 12,33-34)
Když posloucháme vyprávění statečných lidí, kteří byli pro svou víru za doby totality v naší zemi vězněni a mučeni, nelze se neptat, jak to mohli přežít. Jak mohli vydržet takové nelidské zacházení? Kde brali sílu znovu vstát a mnohdy dodávat i svým spoluvězňům naději?
Odpověď nacházíme v jejich výpovědích:
- „Víra byla jediné, co mě ve vězení drželo. Denně jsem se modlil – dodávalo mi to sílu.“
- „Nebýt víry, tak bych z toho zcvokatěl.“
- „Člověk – a já to znám z doby, kdy mi hrozil provaz, se musí vyšponovat a furt se opírat o Boha. Když se o něj opřeš, přestaneš se obírat sám sebou a svojí nedostatečností. Pak s ním můžeš konzultovat všechno, i všední, každodenní věci.
Při svém zatčení přicházeli tito lidé o všechno. Mnohdy jim byl zabaven veškerý majetek, přišli o práci, o přátele, o své blízké…
To, co je drželo, byla víra. Dávala jim sílu a naději.
Ježíš nám říká,
abychom svůj život zaměřili na to,
co je podstatné
a co nám nikdo nemůže vzít.
Protože pak můžeme zvládnout i to,
na co lidské síly nestačí.
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: Rh
Související texty k tématu:
Krize, utrpení:
- Utrpení se zdá být nesdělitelné - základní pohled
- Člověk prožije svůj život bez těžkostí a utrpení - iluze, kterou je třeba rozptýlit
- Co dělat, když život ztrácí smysl (Benedikt Groeschel)
- Bůh působí i v naší temnotě, kde nemáme nic pod kontrolou…
- Stopy v písku aneb: jak jsi mne Bože mohl nechat samotnou?
- Další texty k tématu utrpení zde
