Co dělat v mizérii?

Mám strach z výšek. A když jsme lezli po rakouských ferratách, udělal jsem chybu – podíval jsem se dolů. Vidět několik set metrů hlubokou propast mě rozklepalo natolik, že jsem měl problém přepnout karabinu z jednoho oka do druhého.

Uvědomil jsem si, jak zásadní je, kam člověk upírá svůj pohled – protože to, na co se díváme, ovlivňuje, kým se stáváme. A to platí nejen fyzicky, ale i duchovně. 

Každý pátek ráno se scházíme v malé skupině k tiché modlitbě. Miluji ten moment, kdy se nejprve protáhneme, pak se posadíme na zem, narovnáme záda, vzpřímíme hlavu a zavřeme oči. V místnosti zavládne hmatatelný klid a síla. I když by venku panovala bouře, tady se najednou společně dotýkáme Boží přítomnosti.  Stačí tak málo: na chvíli se narovnat, zdvihnout hlavu, být bdělý  a „hledět“ na Boha. 

Podobnou výzvu dává i Ježíš: Až kolem vás budou bouře, hromy, úzkosti a strachy, vzpřimte se. Zdvihněte hlavy. Nedívejte se do bahna vlastního srdce ani do propasti, do níž se zdá, že se řítí svět. Napřimte se a upřete pohled vzhůru. 

Rád bych vám nabídl dvě doporučení pro advent, inspirovaná Ježíšovými slovy. Jedno se zaměřuje na duchovní stránku, druhé na tělesnou.

Duchovní doporučení: Tento advent zkuste častěji zvednout svůj pohled vzhůru. Dívejte se na hvězdy, nechte se naplnit krásou, nadějí a očekáváním. Uprostřed prosincových starostí, nejistot a ponuré atmosféry zkuste také chválit Boha za život, za krásu, za čerstvý vzduch. 

Tělesné doporučení: Aplikujte Ježíšovu výzvu i tělesně. Kdykoliv vás pohltí chaos nebo únava, zastavte se na chviličku. Narovnejte záda, zdvihněte hlavu, zavřete oči a vnímejte chvíli svůj dech. Udělejte to klidně hned teď. 

Vzpřimte se a zdvihněte hlavu.

-redakčně upraveno-