25. 4. 2020, OVA (Foto: ima) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Bůh v naší skepsi
Dva z učedníků se ubírali do vesnice zvané Emauzy. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. A tu se k nim přiblížil sám Ježíš a připojil se k nim. Ale oni ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to spolu rozmlouváte?“
Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“
Zeptal se jich: „A co se stalo?“ (srov. Lk 24, 13-19)
Můžeme si představit, jaký byl odchod učedníků z Jeruzaléma po Kristově smrti. Byli zmatení, plní zklamání, hořkosti a strachu. Bezradní, rozmrzelí, bez radosti a bez naděje. S pocitem, že vše, co prožili, byl asi omyl… Bůh je mrtvý. Nechali se napálit. Jejich život ztratil smysl. Odcházeli pryč z míst, která jim ho připomínala.
I my se k Bohu někdy obracíme zády. Hlavně v těžkých chvílích, kdy mu nerozumíme. A Bůh mlčí. Odcházíme z míst, která nám ho připomínají – od modlitby, četby Písma, svátostí. Připadá nám, jako by to byl jen špatný sen. Považujeme ho za mrtvého. Utvrzujeme sami sebe – Bůh již není v mém životě. Jsme vyčerpaní, uzavíráme se do skepse.
Ale jak se píše v evangeliu, možná ho neregistrujeme, přesto On je tu. Diskrétně se připojuje, sestupuje do našich životních situací. Doprovází nás na naší cestě. Dokonce i tam, kdy ho v hořkosti a bez víry opouštíme, jde s námi. Nevyčítá, ale vybízí k tomu, abychom před Ním vylili svá srdce. A On naslouchá. Kolik nevyřčeného v sobě neseme?
Ježíš ke každému z nás promlouvá:
Co se ti stalo, proč jsi tak vyčerpaný, bez radosti?
Nezůstávej ve své skepsi a hořkosti.
Svěř své pochybnosti mně.
Já tvořím nové cesty.
Neboj se mu proto otevřít své srdce. On pak může vstoupit do všeho, co prožíváš, a svou přítomností může uzdravovat. Vlévat naději. Znovu zapalovat srdce. On je blízko, aby nám opět odhaloval souvislosti našich životů a naplňoval nás radostí Ducha, která přetéká, sdílí se, nese život dál.
Pane Ježíši, přijď do mého života,
dej mi znovu uvěřit v Tvou lásku.
Vrať mi naději.
Zapal mé srdce.
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: OVA
Související texty k tématu:
Pochybnosti a krize víry
- Přestal jsem věřit v Boha Po automobilové nehodě mého kamaráda jsem se rozhodl, že už nebudu věřit v Boha. Byl jsem hrdý, že jsem se zbavil něčeho, co zjevně nefungovalo.
- Víra zraje i krizemi Pro slovo krize se v čínštině používá dvou znaků: první znamená „nebezpečí“ a druhý „příležitost“. Krize je bodem zlomu. A podle toho, kam se člověk přikloní, najde buď…
- Pochybnost a víra existují vedle sebe Naše víra má hodně mezer. Není ale třeba z nich mít strach. Povzbuzují nás, abychom se Boha nepřestali s důvěrou ptát. Pochybnosti totiž mohou…
- Bůh je maják zářící do mé temnoty V mých bojích a pochybnostech, v mých selháních Ty neodcházíš. Můj Majáku zářící do temnoty, budu Tě následovat. Tvá úžasná láska mě vede. (My Lighthouse, videoklip…
- Dejme prostor pochybnosti Bůh je všude, je třeba ho hledat ve všech věcech. Avšak rizikem při hledání Boha je snaha všechno hned přesně vyjadřovat a s lidskou jistotou a arogancí.
- Další texty k tématu: pochybnosti, krize víry
