Bůh naše temnoty nepůsobí, ale vstupuje do nich

V životě každého z nás se někdy vyskytují těžkosti a nejrůznější zkoušky. Někoho napadne, že to Bůh dopouští, a tím nás asi zkouší nebo snad dokonce trestá.

Při rozjímání o tom, jak to s tím „dopouštěním“ těžkých situací je, mě oslovil obrázek, který tvořilo jedno dítě v naší mateřské škole. Objevovalo krásu malování temperami a na jednom místě jeho obrázku se protnula černá s bílou. Bílá barva černou téměř pohltila a vznikla lehce šedá.

A tak mi nějak připadalo, že míchání barev je součástí našich životů. Těžké a černé věci denně působí na naše životy a náš klid. Ale dáme-li Bohu prostor, ředí všechny naše problémy bílou barvou. Kolik jí na obraz našeho života připustíme? Čím více bílé, tím méně šedý bude výsledný obraz.

Ježíšovo jho netlačí a netíží. Neslibuje nám, že nebudeme zažívat těžkosti, ale to, že On nám je nebude působit. Ve všem je s námi. A čím více mu naše životy a temnoty otevřeme, tím větší prostor bude mít k tomu, aby je prozářil svou láskou.