Boží láska nekonkuruje žádné lidské lásce

Ježíš říká:  "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden.“  Na první pohled to zní lehce provokativně.  Bude Bůh soutěžit o lásku s našimi blízkými, bude to porovnávat? Co je na tom špatně, že máme rádi své blízké?

Smysl tohoto výroku je  ale jiný. Ježíš nám říká, že primát a pramen všeho má láska Boží.

Ať jsou naše vztahy krásné nebo bolavé, můžeme si dnes položit otázky: Kde beru sílu milovat své nejbližší? Kde beru inspiraci pro rozvíjení vztahů? Co dělám pro jejich uzdravení? Mám odvahu vstupovat do polámaných vztahů?

Možná zjišťujeme, že se v některých vztazích naše láska opírá o výkon;  snažíme se a už nemůžeme. Ježíšův výrok je ale právě v tom osvobozující: "Jako by říkal: „Nemusíš to rvát ze své síly. Já, Bůh tě zvu do svého vnitřního života. Já jsem láska, dávání, které ti vychází naproti. Chci tě pozvat do svého srdce a rozfoukat v tobě lásku, která se pak bude konkretizovat v tvých každodenních vztazích.“

Z lidské síly toho zvládneme také hodně, ale často je to vyčerpávající, křečovité a vede to k nezdravému lpění na druhých. Když ale své vztahy otvírám před Bohem a přijímám, že moje schopnost milovat vychází z Boha, naše láska se očišťuje, uzdravuje a roste.

Boží láska si s mojí láskou k druhým nemá konkurovat. 
Ale má mou lásku očišťovat,
osvobozovat, prohlubovat, uzdravovat.

Prosme Ducha sv., aby Boží láska
byla zdrojem té naší.

Inspirováno Lomeckou vigilií  P. Josefa Prokeše na 13. neděli v mezidobí 28. 6. 2026