Zpověď - nepříjemný zážitek

Dobrý den,

konvertoval jsem před pěti lety. Chodím pravidelně ke svátosti smíření k otci, který je proslulý zdůrazňováním lásky a milosrdenství. Podle toho vypadá i zpověď. Navíc člověka poměrně dobře vede. Zjistil jsem, že jeho nenápadné a milosrdné vedení na mě klade mnohem větší nároky, než zpověď vedená zpovědníkem pouze ze strany morálky. Např. si mnohem více uvědomuji, že při opakované zpovědi přicházím k milujícímu Kristu, kterého jsem opět zklamal.

Včera jsem přistoupil ke svátosti smíření u jiného otce. Nejsem přecitlivělý, ale včerejší zpověď mě šokovala. Ke zpovědi se snažím přijít připravený a otevřený - jako ke svátosti. Nikdy to není zcela jednoduché se vyzpovídat, ale po ukončení mám vždy slavnostní pocit, že mě Pán neopouští i přes moje chyby. A to i při zpovědi u kněze, který mi příliš "nesedí" - to přece není zásadní.

Když jsem předkládal své hříchy, tak jsem byl stále vyzýván, abych je popsal. Bohužel asi nemám dostatečně květnatý jazyk a schopnost popisu, abych knězi vyhověl. Když jsem je všechny konečně řekl, kněz reagoval opakovaně jen slovem: "A?" Vyjádřil jsem lítost a krátce se pomodlil ke Kristu. Zase: "A?" Pak mě pomocí všelijakých nápověd vedl k tomu, že přece zpověď předpokládá lítost a vůli k polepšení.
...

Chvílemi jsem vůbec nechápal, co vlastně chce. Tohle jsem ještě nikdy nezažil - žádné milosrdenství, snad ani žádné odpuštění. Je taková zpověď vůbec platná? Jak se zachovat příště? Mám raději odejít ze zpovědnice? Jak se k tomu postavit teď? Snažím se v srdci odpustit, ale je to těžké. Opravdu to se mnou velice silně otřáslo.
...
Chápu, že každý nemá někdy den nebo je unavený, ale tohle bylo opravdu moc. Jen těžko se s tím smiřuji. Děkuji

Vážený ...,
děkuji za otevřenost a důvěru, které nacházím ve Vašem líčení. Pokusím se reagovat nejprve obecně. Je smutné, když zklamou lidé, od kterých bychom to nejméně čekali. V takové situaci zkouším (ne vždy úspěšně) aplikovat několik pravidel:

a) ten druhý by velice pravděpodobně tu samou scénu vyprávěl úplně jinak, aniž by to znamenalo, že jeden z aktéru lže, nebo se mýlí.
b) jde o negativní příklad; budu si dávat pozor, abych se takhle nikdy nechoval
c) z každé situace lze vytěžit duchovní užitek - cvičení pokory? šance stát se vnitřně svobodnějším?. . .

Na druhých nám prý nejvíce vadí, když se nám podobají něčím, co sami nemáme vyřešené. Nevím, zda to vždy platí, ale v denním zpytování svědomí s tím lze s užitkem pracovat.

Pokud jde o konkrétní otázky: Z Vašeho popisu mi nevyplývá důvod k zpochybnění platnosti. Odejít ze zpovědnice je gesto, které Vám v tu chvíli znemožní přijmout svátostné odpuštění a zpovědník - jak jste ho charakterizoval - mu pravděpodobně neporozumí. Máte právo volby zpovědníka a není důvod se s tímto konkrétním znovu setkat. Možná by stálo za pokus iniciovat zřetelné označení zpovědnic(e) jmenovkami zpovídajících kněží.

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných