Vyčerpávající vztah

Dobrý den,
Mám problém ve vztahu se svou spolužačkou. Trávíme spolu ve škole i jinde dost času. Ttrpí vůči mně závistí a žárlivostí. Žárlí, že mám i jiné přátele, se kterými si rozumím a vyžaduje po mně výlučné přátelství. Vím, že sama hrozně trpí, nechci jí ublížit, ale vyčerpává mě to, ničí, cítím to jako psychický teror. Nechci se nechat manipulovat, ale je to pro mě těžké. Někdy mám vůči ní pocit viny, i když myslím, že neoprávněný.

Milá…
To, co stručně popisujete, se v psychologii výstižně nazývá „fúze“. Jde o slabost, kdy se jeden člověk ve vztahu příliš na druhého navazuje. Je třeba dobře rozlišovat mezi přátelstvím a fúzí. Pro každého z nás je důležité mít přátele, ale není možné mít fúzionální vztahy. Pravé přátelství je otevřené druhým a druzí jsou jakoby vtahování do pravého přátelství dvou lidí.

Zcela jistě můžete této situace využít a ptát se, proč Vás její chování tak vyčerpává. Zkuste se tímto směrem modlit, abyste to pochopila. Často v takových situacích sami rosteme, protože zjistíme, že nám vlastně po celý život vadí u druhých lidí stále stejné reakce. Po chvíli modlitby člověk často zjistí, proč mu vadí. Mnohdy můžeme na podobné situaci velmi vyrůst. Zkuste tedy přemýšlet nad tím, proč Vás tato situace tolik svazuje. Možná Vás chce Bůh vést k dospělosti.

Pokud máte možnost, velice doporučuji posléze probrat výsledek takových úvah s duchovním doprovázejícím, nebo s někým, kdo je rozumný a moudrý. Často pomůže, když to není jen hluboce duchovní člověk, ale také někdo, kdo má základy v oblasti psychologie a vnitřního uzdravení, neboť může jít o věci, které vycházejí z Vaší minulosti.

Je potřeba být svobodná od toho, co si vaše kamarádka myslí o tom, jaká jste, jak reagujete, co děláte. A zároveň je respektovat, že kamarádka má možná právě dnes špatný den a nějaký problém. Chování každého z nás může občas probudit v někom druhém nějakou reakci, aniž by za to mohlo naše špatné jednání. Je to prostě tak a patří to k radostem a bolestem společného života. Prožíváme radost, protože se učíme svobodě a respektu a zároveň bolest, protože je velmi těžké se snášet „nespravedlivá“ nařčení, díky kterým ale můžeme růst. Je třeba si udržet pevné přesvědčení, že i když mi někdo dává najevo, že se jedná o mne, nemusí vůbec jít o moji chybu (a většinou možná ani nejde).

Citlivost je ve společném životě bolest i dar. Může Vám ale v tomto případě pomoci, a to v rozlišování. Jsem někdy skutečně na vině? Pokud usoudíte, že ne, pak proste o trpělivost a zejména shovívavost, ať ji dokážete mít ráda – každý potřebuje čas k růstu, ale zároveň o to, ať si dokážete udržet odstup.

Kategorie otázky: Láska a vztahy