Víru vnímám jako dar, nejsem ale taková ta "svata"...

Dobrý den,

jsem praktikující křesťanka, od mala jsem byla rodiči k víře vedena. Vnímám to jako dar, že jsem se narodila právě v plně věřící rodině, takže je pro mne samozřejmostí žít s Bohem.

Nejsem ale taková ta "svatá", co objíždí veškeré křesťanské akce, zvedá ruce vzhůru, neprojevuji se svatými řečmi s lidmi, nechodím do společenství (jelikož jsem i v dětství byla tak i nějak tlačena) ...

A co se týká modlení, nejsem typ, co je schopen odvykládat pravidelně růženec či korunku, k tomu klečet a mít sepjaté ruce. Umím se modlit krátce, i v zaměstnání prosit, umím si vykládat s Bohem, přemýšlet o tom i v buse, kolikrát i doma.

Ale co můj vizuální postoj? Modlím se, aniž bych udělala kříž - udělám ho pomyslně v duchu... Odsoudí mě Bůh za takový postoj? Nebo taková modlitba nemá význam? Bez toho sv. "postoje"? Má vůbec význam se i takto modlit?  Jak se to Bohu líbí, a slyší mě vůbec i bez vizuálního postoje?

Já Boha miluji i kvůli tomu, co všechno pro mě dělá a udělal. Ale jak se mu líbím já?

A ještě dotaz, když se podívám na mobil a najdu si nějakou modlitbu a jen tak si ji přečtu z mobilu či z časopisu, je platná a má účel ?

Děkuji Vám za Vaši odpověď a pomoc.

To, co píšete: “žít s Bohem je pro mě samozřejmostí, já Boha miluji“ svědčí o Vašem zdravém a přirozeném vztahu k Bohu. Myslím, že nemusíte mít žádnou obavu, že by Bůh Vaše modlitby nepřijal. Každý člověk je jedinečný a jako takový projevuje i své emoce, svou zbožnost, svůj vztah k druhým lidem svým jedinečným způsobem.

To, že si otázky, jak projevovat svůj vztah k Bohu v modlitbě, takto kladete, je pro mě signálem, že v tomto vztahu chcete jít dál. A tady asi tušíte, že je prostor veliký.

Bůh každého člověka miluje bez jakéhokoli omezení. Bůh touží po tom, abychom prožili šťastný život. A naší odpovědí je hledat cestu, kterou nám nabízí, abychom tohoto štěstí dosáhli. Hledáme ji i v osobním rozhovoru s Bohem – tedy v modlitbě.

Probíhá-li vkleče ve ztichlé kapli, v přírodě při procházce, při čtení u krbu, společně při bohoslužbě nebo ve dvou, to není to hlavní. Hlavní je touha být s Bohem a snaha prožít život podle Boží nabídky a snažit se přispět ke štěstí druhým lidem.

Nenapsal jsem vám určitě nic, co už nevíte. Přijměte proto, prosím, tuto mojí úvahu jako povzbuzení k tomu krásnému dobrodružství života s Bohem. A modlitby z mobilu nebo z časopisu k tomu určitě patří.

Přeji hodně radosti a štěstí Vám i Vašim blízkým.

Linka víry

Kategorie otázky: Modlitba