Ve vztahu mi chybí zamilovanost

Asi před rokem jsem se seznámila s jedním klukem, bylo nám spolu dobře, časem se do mě zamiloval, ale já do něho ne, a přesto jsem mu na otázku: "Chtěla bys se mnou chodit?" kývla. Jsme spolu už nějaký čas, ale zamilovanost – nebo "jiskra", nevím, jak jinak to nazvat, z mojí strany nepřišla. Je to spíše přátelství. Skvěle si rozumíme, ale já mám pocit, že on z mojí strany o něco přichází, že mu nedávám "úplně všechno", že se na něho nijak euforicky netěším, jak bych asi ve vztahu měla. Netoužím po tom prožít americký román, kde vztah stojí pouze na tělesné přitažlivosti, ale myslím, že tato stránka ke vztahu patří a z mé strany je jí opravdu minimum. Mám svého současného milého ráda, opravdu, jak jsem řekla, si rozumíme a máme si vždycky co říct. A co je zvláštní, dokázala bych si i představit, že bychom se v budoucnu vzali. Stále ale u sebe pozoruji, že "čekám", zda je to opravdu ten pravý, anebo zda přijde někdo jiný.

Milá...

oceňuji, že svůj současný vztah řešíš zodpovědně a neřešíš pouze sobecky své potřeby, ale také určitou „férovost“ vůči svému klukovi, že, jak píšeš „on o něco přichází“.

Píšeš, že zamilovanost z Tvojí strany nepřišla. A zároveň píšeš, že je vám spolu dobře, dokonce si dokážeš představit i svatbu. To je paradoxní, že? Myslím, že tento paradox ukazuje na určitý rys ženského srdce, které, možná to bude znít nadneseně, do své lásky dokáže pojmout každé stvoření, i když jaksi zpět tolik nedostává (tím samozřejmě nechci zjednodušeně tvrdit, že ženy jsou nesobecké, kdežto muži sobci :)). Možná tento rys souvisí s povoláním k mateřství, ale je vidět i na tom, kolik žen pracuje např. jako sestřičky, v charitě atd.

Ale zpět ke vztahu, který samozřejmě k žádné charitě přirovnávat nechci. Na jedné straně je to, myslím, dobrá zkušenost se vztahem, že se učíš komunikovat s klukem, zjišťovat, jaký je atd. Na druhou stranu popisuješ, že vlastně čekáš na to, zda je to ten pravý. Cítím za tím Tvoji touhu po tom zažít vztah, který začne onou „jiskrou“, který bude se zamilovaností, byť časem vyprchá. Tato zamilovanost je důležitá a je také důležité, aby byl pro Tebe partner fyzicky přitažlivý, což sama píšeš. Třeba manželé, když po letech zamilovanost vyprchá a roste jejich vzájemná láska, se vrací k tomu momentu, kdy se do sebe zamilovali a tento moment jim pomáhá jít dál i ve chvílích vyprahlosti a únavy. Těžko si představit manželství, kde by nebylo se k čemu vracet.

Držím Ti palce a vyprošuji vedení Duchem svatým na Tvých cestách.
 

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství, Náctiletí - sexualita, vztahy