Uzavírá umělé oplodnění cestu ke svátostem?

Moje známá se potýká s následujícím problémem: žije s manželem ve fungujícím manželství, „jediný“ problém je, že nemohou mít děti.

V dnešní době vědy a techniky jim bylo doporučeno umělé oplodnění. V tom manžel nevidí problém, ona však ano. Největší pak v tom, že vlastně od dětství žila jako aktivní křesťan a zná i postoj církve k této problematice – má strach, že pokud podlehne, nebude moci dále chodit ke svátostem, nechat pokřtít dítě…

Bývá dost obtížné odpovídat někumu "přes někoho jiného". V tomto případě navíc není zřejmé mnoho věcí: na které straně je neplodnost zapříčíněna (muž, žena), jaká terapie byla už vyzkoušena, o jaký způsob umělého oplodnění by se mělo jednat...

K tomu co uvádíte, lze jen s určitostí napsat, že umělé oplodnění není v zásadě mravně dovolené, že ovšem není pokládáno za hřích zásadně neodpustitelný, takže představa, že kdyby k němu došlo, nemohla by matka dítěte chodit ke svátostem a dítě by nemohlo být pokřtěno, je mylná.

Je ale třeba také dodat, že umělé oplodnění není ani stoprocentně úspěšné, ani není bez možných zdravotních rizik. Pokud pak jde o oplodnění cizím dárcem, přistupuje řada dalších rizik a potíží, včetně psychických.

To jsou věci, které běžně lidé nevědí a které se zpravidla při jeho nabízení neuvádějí. Nejlepší by ovšem bylo, kdyby bylo možné s dotyčnou komunikovat přímo, takto odpovídat vždy znamená neúplnost odpovědi či větší možnost omylu.

Kategorie otázky: Hodnota života, bioetika