Tečou mi nervy a jsem agresivní

Poslední dobou se dost rozčiluju. Mám našponovaný nervy před maturitou. Strašně mě vytáčí jeden spolužák, který stále mluví sprostě o papežovi a říká že "náboženství vymývá mozek." A často mně klade provokativní dotazy, které mi nejsou příjemné.
Včera mi vytekly nervy a když měl pořád nějaké průpovídky, začal jsem ho mlátit. Nějak se to ve mně nashromáždilo. Pak jsem ještě vztekle práskal věcma a rozbil si brýle. Bojím se to říci rodičům, protože bych pak měl ještě větší problémy, i když cítím, že bych jim to říct měl. Nedivil bych se tomu, kdyby to řešili psychologem.

Milý…
právě když píši svou odpověď na tvůj dotaz, sedí v mé kanceláři čtyři maturanti a hrají jednu společenskou hru. Je to velmi vítaný relax. Sleduji je, jak prožívají dny příprav na tuto obsáhlou zkoušku a velmi jim fandím. A stejně tak fandím i tobě.

Píšeš o své agresi. Znám jedno pěkné přirovnání: Žila, byla jedna babička a jeden bohatý snob. Oba měli svou chaloupku blízko řeky. Jednoho dne se blížila povodeň. Babička vystěhovala vše, co mohla, na půdu, pak otevřela dokořán dveře i okna. Přišla velká voda, proběhla domem. A když opadla, babička vynosila naplavené bahno a žila spokojeně dál. Bohatý snob však zabednil okna i dveře, každou skulinku. Přišla voda a odnesla mu celý dům.
Ponaučení? Někdy je lepší nechat některá (i silná) slova proplynout a nereagovat na ně. Přinese to méně ztrát a zachrání vztah. Někdy je dobré spíše druhé pro jejich omezenost litovat, než se na ně zlobit.

A co se týká psychologů, i je stvořil Bůh a dal jim dary k léčení pochroumaných na duši. Všichni chtějí pomoci. Není ostudou s nimi promluvit, možná člověk porozumí víc sám sobě. Ale to jen na okraj.
Bůh (ať) ti žehná.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích, Hudba, škola, krize víry,...