Služba v armádě, bojová umění a církev

Dobrý den,
zajímal by mě váš názor na to, jak se křesťanství slučuje se službou v ozbrojených složkách, tzn. policie, armáda, atd., (příprava na zabíjení, resp. zabití v akci a jaký je váš názor na bojové sporty. Může být křesťan třeba závodní boxer, pokud tedy svůj výcvik nezneužívá k týrání jiných (slabších) lidí?

Milý…

pokusím se ti odpovědět. Sám jsem Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví vyslán do armády jako vojenský kaplan. Z toho je zřejmé, že církve jsou přítomny i mezi vojáky. Už od prvních křesťanských generací se vojáci stávali křesťany (Kornelius, sv. Florián, sv. Šebestián), aniž by opustili armádu.

Voják si nepřeje válku, nepřeje si konflikty a je ochoten nasadit svůj život (obětovat ho) pro zachování míru a spravedlivého řádu. Žijeme ve světě, ve kterém dosud konflikty nevymizely. Jak bych řekl jazykem biblického člověka: „Nejsme lepší než naši otcové.“ Proto je nutné, aby ve společnosti byl někdo, kdo vstupuje do vyhrocených konfliktů, ve kterých znepřáteleným stranám vypne rozum a vyhřezne nenávist a touha po pomstě. Odkáži tě na jeden článek, který toto téma rozvíjí: http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=6367

Ptáš se nakonec na bojové sporty a jejich případné zneužití. Ve svědomí bych zkoumal motivace: Kde je hranice mezi sportem a ubližováním si? Proč se cvičím v bojovém umění? Jak nejlépe sloužit jiným lidem?

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle | Křesťanská etika, hřích