Šikana. Stále to nemám uzavřené.

Dobrý den,
jsem poměrně submisivní a v dětství mne ponižovalo a šikanovalo  hodně lidí a já si to  vždycky  ''nechal líbit''. Snad to bylo díky vzorcům chování z rodiny. Stále to nemám uzavřené. Přemýšlím o tom, vracím se k tomu, proč, jak...  Teď nechávám sloužit mše za ty, kteří mi ublížili a chtěl bych tomu nějak čelit.

Milý...,

to, že Tě ponižovalo a šikanovalo hodně lidí, není v pořádku. Jistě to zanechalo ve Tvém životě stopy. A je dobré pracovat na sobě, na svém sebevědomí, sebehodnocení i procesu odpuštění. To, že je někdo submisivní, může mít příčiny v dětství. Jak píšeš, jedná se o určité vzorce chování. Když však dospíváme, stáváme se protagonisty svého života. Z minulosti je dobré se poučit, ale ne se v ní patlat. Stávejme se lidmi, kteří jsou zaměřeni na budoucnost, ne na minulost.

Dá se říct, že člověk má tři roviny, tělo, psychiku a duši (tělesnou, duševní a duchovní rovinu), a proto je i pro Tebe dobré zaměřit  se na všechny tři:

- pěstoval bych trochu sportu (nejjednodušší je podle mne běh nebo turistika),
- hledal bych skupinu, společenství, partu lidí, kde se budeš cítit přijatý a dobře (může to být i mimo církevní       společenství), a pokud by tě Tvá minulost nějak zvlášť blokovala, nebál bych se navštívit nějakého psychologa
-  a na závěr Tě chci jen podpořit v modlitbě za ty, kteří Ti ublížili, jak to ostatně děláš. Můžeš také požádat kněze o   modlitbu za uzdravení  své minulosti.

Život je příliš krásný, pestrý a krátký na to, abychom se nechávali čímkoli zdržovat, živořili, zatímco máme žít na plné pecky.

Bůh Ti žehnej.

Kategorie otázky: Hudba, škola, krize víry,...