Sexuální doteky

Dobrý den,

není mi zcela jasné, jaké počínání je hříšné v 6. přikázání. Vím, že
je hříchem mít pohlavní styk před svatbou, ale otázkou je, co vše je
jako pohlavní styk bráno, jestli jde vyloženě o sexuální spojení, zda i orální sex, hlazení se, dotyky...

Ráda bych měla v těchto otázkách jasno.
Děkuji.

Vážená tazatelko,

je jistě hezké, že si chcete v důležitých věcech udělat jasno. Jen je třeba jít dost daleko, ne jen "kousek cesty". Totiž ptát se: "co je dobré"?, ne se pouze ptát co je už hříšné (nebo se ptát stylem: "co si ještě mohu dovolit, aby to nebylo moc zlé"). Ostatně Pán Ježíš v evangeliích mluví o mnohem víc o tom, jak má člověk žít, co má dělat dobrého, než o tom, co dělat nemá (to by s tím výčtem asi nikdy neskončil).

Křesťanství učí, že sexuální styk je vrcholným vzájemným dáním se dvou osob, proto je pravdivý a oprávněný tam, kde je toto dání se plné a trvalé, a to je právě v manželství. Čili: sexuální spojení patří do manželství a ne jinam (to ostatně vyžaduje i islám!). Souvisí to samozřejmě i s možností zplodit dítě. Samozřejmě, že mezi podáním ruky a sexuálním spojením je velké pole, na kterém najdeme i polibky, hlazení, dotyky na intimních místech, případně náhradní způsoby uspokojení.

Můžeme se jistě ptát, "co (ještě) ve vzájmných stycích můžeme". Ale jde to i jinak. Zkuste věc obrátit a ptejte se, co je pro cestu k manželství dobré. Sobectví ve dvou ("oba si po vzájemné dohodě užijeme")? To sotva. Využivání druhého k vlastnímu uspokojování? To jistě také ne. Sexuální vydráždění, které potom nějak stopnete (anebo také ne...)? K čemu by to bylo dobré? A dál: co pomůže tomu, aby lidé poznali jací jsou, zda se snesou i v těžších chvílích a co od sebe mohou čekat (což by se mělo během známosti uskutečnit)? Rozhodně víc společné čelení obtížím (výlet, na kterém nás zastihne bouřka, někdo si zlomí lyži, zabloudíme, nebo jen opakované rozladění po nějakém neúspěchu) než nějaké "sexuální pokusnictví". Jinak řečeno: sexuální slasti mohou člověku na čas "zakrýt oči", a to právě v době, kdy je třeba vnímat jaký ten druhý je a jak jsme schopni společně čelit otázkám i překážkám, které život přináší. Jak se dva lidé snesou i ve chvílích, které nejsou nijak oblažuijící? Protože právě z těchto věcí se v převážné míře skládá každodenní společný život.

Myslím, že je Vám dost dobře jasné, že žádné "náhradní uspokojování" není dobré. A že je ve známosti i v manželství zlé vždy to, co je projevem sobectví, kdy jeden využívá druhého a kdy v těle druhého člověka nevidí úctyhodné Boží stvoření a chrám Ducha, ale jen objekt k uspokojení vlastních přání. To totiž ponižuje, i kdyby ten druhý souhlasil.


Takže místo morálních škatulek jsem Vám napsal pár podnětů k přemýšlení. Pětatřicetiletá zkušenost s mladými lidmi, snoubenci i manžely mi nedovoluje psát něco jiného. Držím Vám palce v hledání dobra a doufám, že se neoddáte "hledání mezer". To by totiž mělo s křesťanstvím pramálo společného. Držím Vám palce!

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská, Náctiletí - sexualita, vztahy