Setkání s letniční církví

Dobrý den,
Obracím se na Vás s následujícím problémem. Jsem katolík, ale dostal jsem se do styku i s nekatolickými křesťanskými hnutími, obzvláště s letničními protestantskými církvemi. Možná paradoxně jsem se začal víc zajímat o to, čemu a proč vlastně jako katolík věřím a má víra se oživila. Doslova mi před očima rozkvetla nádhera eucharistie, adoračních modliteb, svátostného života.

Jde však o to, že někdy přicházejí dost silné pochyby o katolické církvi. Je to silné a nepříjemné. Uvědomuji si, jak pro spoustu katolíků na rozdíl od "probuzených" protestantů, víra není ničím zásadním. I když do srdce jim nevidím. Mám o naši Církev strach, jaká je její budoucnost? Chtěl bych svědčit o nesmírném bohatství katolické církve, které jsem objevil, ale zdá se mi, že se to nedá…
Předsudky jsou i na druhé straně tak velké. - My "suší" katolíci a oni "cool" křesťané s hlasitou worship hudbou, emočními výstupy kazatelů a rozličnými dary Ducha. Jak oslovit? Prosím poraďte.

Dobrý den.

Sám jste popsal, co Vám přítomnost v katolické církvi dává. Stručně řečeno, je to velká pestrost milosti, z které můžeme těžit: svátosti, společenství, tradice… Nechci nijak zpochybňovat nekatolická společenství, vždyť skrze jejich zapálené členy se u Vás vztah k Pánu velmi prohloubil. Nechybí jim ale mnohé z toho, co nacházíme u nás? A naopak, je něco, co oni mají, a u nás není? Jestliže je v katolické církvi více jak miliarda pokřtěných, 400 tisíc kněží, tisíce laiků zapojených do všech struktur společnosti - tak je pochopitelné, že v církvi najdeme obojí: Jak mnoho zapálených lidí, nasazených pro Krista i pro druhé, tak i mnoho vlažnosti nebo dokonce pohoršlivé hříšnosti.

Nadšení u některých křesťanských společenství je nakažlivé. Ale stačí toto nadšení na celý život? Je odpovědí na všechny situace života? Skutečně je rovnítko mezi "haleluja" stylem a pravou vírou? A co pokorné snášení druhých a jejich chyb, co tiché naslouchání druhým a tiché nesení křížů, co moudrost církve, která jasně odsuzuje hřích, ale miluje hříšníka, co moudrost církve rostoucí z minulých generací světců, mučedníků, prostých lidí? I přes "suchost" a mnohé pokrytectví a malost jsem moc rád, že jsem katolík. Navíc jsem měl možnost poznat některá nekatolická společenství, podobně jako naši církev, i z té druhé, ne příliš lichotivé stránky.

Pochybnosti proti katolické církvi, které na Vás přichází, mohou být jak od Zlého, tak v rámci přehnaného úsilí o pravověrnost, tak prostě jen kladením otázek - a na tom není přeci nic špatného. Pán nám dal rozum, abychom ho užívali; modlitbu, abychom s ním hovořili a své potíže mu předkládali; společenství druhých, abychom s nimi své hledání sdíleli.

Doporučuji Vám na prvním místě usilovat o prohlubování osobního vztahu s Pánem. V rámci církve. Možná by Vás povzbudila zkušenost s Charismatickou obnovou v katolické církvi. O církev jako takovou se nebojte, je přeci vedena Svatým Duchem a je nesena Pánem a zástupy spravedlivých. Za lidi ve svém okolí se určitě usilovně modlete a obětujte své obtíže. Prosím nepodceňte jednu věc: každého věřícího, který bere věci vážně, potká, dříve nebo později, nějaká krize. Najednou modlitba nepůjde tak jak dřív, radost z liturgie, svátostí se vytratí, člověk bude cítit vyprahlost, klesat pod pochybnostmi nebo hříchem apod. A v tu chvíli, pokud vytrvá, se konečně jeho život s Kristem od "já" dostane více k "Ty" a k "oni". A pak znovu s úžasem ocení mimo jiné i poklad, kterým je církev.

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus