Ráda bych věřila...

Ráda bych se zeptala na váš pohled na křesťanství a i osobně na váš moment uvěření. Totiž myšlenky a ideály křesťanství, stejně jako třeba Bible, se mi líbí. Ačkoliv se mi však líbí sebevíc, nejsem zkrátka schopná tomu uvěřit, nedokážu se přimět k víře. A přitom bych tomu ráda věřila.

Navíc představa Boha, jako jakéhosi dobrotivého staříka, který na nás shlíží a chrání nás a my máme dodržovat jeho pravidla, mi zkrátka nesedí.

Co přimělo vás věřit? Co vůbec může přimět člověka věřit? Jsem spíše vědecky založená, těžko se mi věří něčemu, co není vědecky podložené. Ano, vím, že věřit není stejné jako vědět a výsledkům vědeckého bádání, které nemám ověřené, také věřím. Tak proč nedokážu uvěřit tomuhle?

Je problém v tom, že jsem nebyla od mala vychovávaná ve víře? Ale vždyť spousta lidí se obrátí na víru až v průběhu života, je to tak?

Abych to shrnula. Ráda bych věřila, ale... nevěřím. Může mi s tím vůbec někdo pomoci?

Milá...
Naprosto chápu vaše rozpaky i vaši vnitřní touhu. Tam kde pátráte narážíte na nějaké představy, které nesedí. Oprávněně. Bůh je někým jiným. Není žádný stařík na obláčku.

Co mě přinutilo uvěřit? Vztah. Poznání, že Bůh není nikdo vzdálený, ale ten nejbližší. Ten, který miluje a umí to, protože jako původce všeho ví nejlépe, co je láska. On sám je láska, a tak umí jen milovat. Ten, který nabízí osobní lásku, porozumění, blízkost. Bezpodmínečné přijetí. Tak velkou lásku a přijetí člověka takového jaký je, se vším, co si v životě nese, že člověk rád odpoví na tuto lásku svou láskou. A důvěrou. Např. tím, že dodržujeme doporučení desatera prostě proto, že víme, že jsou v důsledku láskyplné. Že když něco řekne Bůh, můžeme se spolehnout, že ví proč, protože vidí víc než my a jako milující dobrý Otec ochranu nabízí. A tak se přes to snažíme nejít a to nejen kvůli sobě, ale i kvůli vztahu s Bohem. Nechceme zraňovat jeho důvěru. Něco jako milostná výměna. Nesená důvěrou..

Víte, dalo by se o Bohu hodně psát. O různých rozměrech a dimenzích. Najdete ho všude a ve všem. I ve vědě, v kráse přírody, všude můžete objevit jeho přítomnost a tvořivost. Nechci Vás ale zavalit, je třeba ho poznávat postupně. Jeho lásku jdoucí až na kříž a do vzkříšení, abychom mohli žít.

To, proč někdy člověk těžko může uvěřit, je špatná zkušenost s lidskými vztahy. Hodně člověka ovlivňuje zkušenost s biologickým otcem. Pokud nebyla dobrá, nechce se člověku uvěřit, že tu je někdo, kdo to nezkazí. Je třeba v sobě objevit tu touhu po vztahu, ve kterém opravdu mohu být.

A jak na to? Zkuste si Boha v sobě uvnitř představit jako osobu. Stojící před vámi. A zkuste navázat kontakt tím, že mu povíte - třeba polohlasem - to jak byste ráda věřila, ale přes to, co jste doteď zjistila, že Vám to nejde. Ať Vám s tím pomůže. A nechte se prosím milovat. Je to ta nejhlubší potřeba, kterou v sobě člověk má.

Pro lidi hledající a toužící poznat Boha tak jak je, bez falešných představ, probíhají na různých místech republiky kurzy alfa. Koukněte na www.kurzyalfa.cz. Spoustu informací najdete i zde na www.vira.cz. Radila bych vám vyhledat kněze a požádat ho o vedení.

Moc Vám přeji, abyste se nenechala odradit, hledala a našla milujícího Boha a zakusila jeho lásku. Modlím se za Vás.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry