12. 10. 2009, tob
Příliš náročný úkol
Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy
Dobrý den, obracím se na vás s otázkou, která mi přichází na mysl již nějakou dobu. Nepocházím z křesťanské rodiny, ale uvěřila jsem, chodím do kostela a chtěla bych se nechat v budoucnu pokřtít. V poslední době mě však přepadá nejistota, zda dokážu milovat Boha a Ježíše Krista více než cokoliv jiného - více, než lidi kolem sebe, své nejbližší. Možná je to tím, že jsem zatím neměla možnost proniknout tak hluboko, možná je to mým založením. Ale kdybych se dnes měla rozhodnout, za kým půjdu, poprosila bych Boha o odpuštění... a šla za lidmi.
Rozhodnutí pro Boha nás nevede pryč od člověka
Dobrý den,
Váš dotaz naznačuje opravdovost hledání. Napadá mne: Čím si člověk může být před Bohem jistý? Alespoň svou nejistotou? Přijměte jako odpověď pár postřehů.
Obvykle nás rozhodnutí pro Boha nevede pryč od člověka. Rozhodnutím pro Boha, který se v Ježíši Kristu stal člověkem, se zároveň rozhoduji také pro lidi, pro Boží děti a Ježíšovy bratry a sestry, pro nezištnou a nelimitovanou lásku k nim.
Láska k Bohu a bližnímu je nejen neoddělitelná, ale také dynamická. Vytrvalou praxí roste a sílí. To, co je pro ní dnes neřešitelné, může zítra být snadné.
Celý život děláme rozhodnutí. Řada jich je nesprávných, některá jsou možná opravdu zlá (hříšná). Získáváme zkušenosti, nejen s vlastními (ne)možnostmi, ale především s Boží mocí, která se projevuje v tom, co je slabé. Přijetí vlastní nemohoucnosti otvírá prostor pro působení Všemohoucího.
Proti vlastní nejistotě staví křesťané naději, která neklame, proti své slabosti věrnost toho, který nemůže zapřít sám sebe.
Přeji vám vše dobré
Kategorie otázky: Láska a vztahy
