Poznání a věda vs víra

Dobrý den,
jsem studentka anglicky mluvící střední školy. Nejsem věřící a píši esej z filozofie na toto téma:

"Jsou ti kdo tvrdi, ze nabozenskou viru nelze ani ospravedlnit ani vyvratit racionalne. Ovsem, zatim, co se tohoto tvrzeni nekdy uziva jako duvodu k odmitani nabozenstvi, jindy se z nej vyvozuje, ze nabozenstvi je na vire zalozeno. Do jake miry je vira legitimni zakladnou pro tvrzeni o znalostech/vedomostech v nabozenstvi a v ruznych oborech vedeni?"

Originální verze v angličtině je:

Some people say that religious beliefs can be neither justified nor refuted by reason. However, while sometimes this claim is used as a reason for rejecting religious beliefs, at other times it is used to conclude that these beliefs are established by faith. To what extent is faith a legitimate basis for knowledge claims, in religion and different Areas of Knowledge?

Velice ráda bych znala náhled na víru jako legitimní základnu pro vědomosti z pohledu věřícího člověka. Takže kdyby si někdo našel čas mi odpovědět nebo poradit kde bych našla pomoc byla bych vděčná. Děkuji

Dobrý den,

díky za Váš dotaz. Asi Vám nebudu pomáhat vypracovávat esej do školy :-), ale už na základě Vašeho překladu bych Vás upozornil, že v angličtině existuje rozdíl mezi "belief" a "faith". Belief je určitá skutečnost, jíž je věřeno - ať už na náboženském základě nebo ne. Faith je pak osobní přístup k absolutnu, např. k Bohu - osobní přesvědčení, které je náboženské.

Předmět, který studujete (tedy filozofie), popisuje mj. zmíněný přístup lze v dějinách filozofie najít spojený se zcela určitými postavami (v tomto případě půjde o I. Kanta a v protikladu k němu o fideismus).

Nejsem Váš konzultant, to je úkol Vašich učitelů. Zároveň u Vaší otázky není zcela jasné, nač se přesně ptáte. Jedná se totiž o otázku filozofickou více než náboženskou a pokud se budu snažit popsat určitý směr uvažování, už vlastně dělám práci za Vás:-).

Výchozí otázkou je, jakou základnu má vůbec naše poznání. Rozum (reason) vyhodnocuje jednotlivé informace, aby se dopátral pravdy o stavu věcí. Těmito zdroji poznání může být např. jednak smyslová zkušenost, jednak intelektuální úvaha či úsudek. Jednotlivé kroky poznání se pak stávají opět zdrojem pro další vyhodnocování pravdy či pravdivosti dané informace (tj. jestli závěr rozumu souhlasí se skutečností). Podmínkou jednotlivého poznání pak je, aby bylo a) celkově koherentní s ostatním poznáním a b) aby neprotiřečilo realitě.

A teď se dostávám k tomu, proč to nakonec píšu: víra je jedním ze zdrojů tohoto poznání. Věřím na základě určité životní zkušenosti, svoji víru vyhodnocuji, nakolik souhlasí s poznávanou realitou. Zároveň na základě víry (chápané zde jako poznání) vyhodnocuji ostatní zkušenosti, které vnímám. Existuje pak (konkrétně v křesťanství) mnoho součástí víry, které lze racionálně vyvodit jednu ze druhé - víra rozumu neprotiřečí. Víra tedy může být výsledkem hledání pravdy (tj. poznání) a pokud je rozumem přijatá, pak se stává solidní základnou pro další poznávání. Pokud rozum něco vyhodnocuje jako nepravdivé, pak mu v tom poctivá víra nepomůže - vidí-li rozum, že něco je jinak, víra jej neobměkčí. Podle Tomáše Akvinského je víra úkonem rozumu, proto je součástí poznávacího procesu a rozumu neprotiřečí. Jednotlivé "pravdy víry", tj. pravdy spojené s vírou pak mohou tvořit solidní základnu pro další poznání.

Noetické otázky mohou vypadat abstraktně. Přesto doufám, že tomuto mému textu porozumíte. Mnoho zdaru s Vaší prací.

d+

Kategorie otázky: Věda x víra, evoluce