Potopa Gn 9,8-15

Dobrý den,
prosím o interpretaci obsahu prvního čtení z poslední neděle : Gn 9,8-15.
Není mi jasné, jak vyložit jeho obsah při vědomí, že stále jsou potopy a stále při nich umírají živí tvorové, dokonce i lidé. A jak je to s duhou na znamení smlouvy. Duha jako jev je možná od té doby, co Bůh dal vesmíru zákony, což se stalo při stvoření vemíru a ne až po potopě (samozřejmě to předpokládá existenci zdroje světla a vody). Jsem názoru, že současný, přírodovědně vzdělávaný, člověk nedokáže sám od sebe tento text pochopit a lčlověk nevěřící s ním může argumentovat jako s textem nepravdivým.

Vážený pane...,
nejprve je potřeba rozlišit dobové představy, které se v textu nějak odrážejí, od jeho poselství. Konkrétně starověká kosmologie, v jejímž kontextu se autor knihy Genesis vyjadřuje, je pochopitelně překonaná. Jako křesťané ale věříme, že v Bibli je pravdivě zapsáno to, co nám chtěl Bůh pro naši spásu sdělit (a ke spáse žádné vysvětlení fyzikálních jevů nepotřebujeme).

Příběhy o potopě jsou ve starověku časté. Bohové se v nich rozhodnou zničit celé lidstvo, ale to nakonec nějak přežije. I Hospodinu, Bohu Izraelitů, vadí lidská zkaženost, ale v tomto příběhu nás ujišťuje, že s námi bude mít trpělivost, že to zlobivé lidstvo nevyhladí. Neslibuje tu, že nikdy nepřijdou záplavy, ale že se nás jednou jednoduše nezbaví.

Co se duhy týče, dnešní křesťan pochopitelně nebude slepě přijímat starověké vysvětlení tohoto fyzikálního jevu. I tak ale pro něj může být duha symbolem Božího slibu, že s námi nepřestane mít trpělivost.

Kategorie otázky: Výklady jednotlivých pasáží