Platit daně?

Jsou nějaké okolnosti, které by mohly ospravedlnit daňový únik (zatajení daňové povinnosti, vyhnutí se platbě nějakého předepsaného poplatku...)? Je nutné za všech okolností respektovat i zjevně nespravedlivé (nebo velmi tvrdé) zákonné ustanovení v této oblasti, jehož plnění by plátci mohlo způsobit nepřiměřeně velkou újmu? Je nutné takovou nespravedlnost pokorně přijmout jako "Boží vůli" (respektive "Boží dopuštění") a to i bez ohledu na následky? Ptám se samozřejmě na hledisko křesťanské (katolické) mravouky (nikoliv na postoj státní moci).

Vážený pane, je pochopitelně těžké jednoznačně odpovědět na vaši otázku.

Ježíš říká, že se má platit císařovi, co je císařovo (daně) a Bohu, co patří Bohu.

Lze samozřejmě polemizovat s pojmem zjevně nespravedlivé či tvrdé zákonné opatření - co už je a co ještě ne. Je fakt, že daňová zátěž (samozř. včetně sociálního a zdravotního pojistného) je u nás velká a pro mnohé malé podnikatele až příliš. Na nespravedlnost si však stěžují i ti s velmi vysokými příjmy. (Ti ji ale vidí v daňové progresi - tj. čim větší příjem, tím větší procento sazby daně.)

Další otázka je, když konkurence páchá daňový únik (ať nepřiznáním všech příjmů nebo zvyšováním nákladů o položky, které nesouvisí s jeho podnikáním, věci pro osobní potřebu nebo výdajové doklady někoho jiného, třeba ty na benzín někoho jiného, atd.) - a poctivého to likviduje. Je jasné, že finanční úřady vždy na takový daňový únik přijít ani nemohou a když přijdou, je mnohdy velmi těžké jej prokázat.

Snad jediné řešení je převýchova společnosti, která se stále ještě řídí socialistickou morálkou, kdy krást ze státního je vlastně hrdinství. A bohužel, výrok dnešního p. prezidenta Klause vyslovený začátkem 90tých let, "neznám špinavé peníze" řekl společnosti, je jedno jakým způsobem přijdeš k penězům... Dnešní média také ukazují nepoctivce spíše jako hrdiny. Kde jinde ve světě jsou gangteři, gauneři, a jiné kriminální živly mnohdy mediální hvězdy a někdy dokonce celebrity. Slovo morálka je dnes v médiích výraz pejorativní a výraz moralista, rovná se člověk ze středověku, nehodící se do dnešní doby.

Dalším prvkem řešení je angažovanost "občanské společnosti", která by měla "dozírat" na zvolené politiky, kteří jsou pochopitelně vystaveni pokušení nakládat se svěřenými prostředky ve svůj prospěch. "Občanaská společnost" je normální součástí vyspělých demokracií. U nás je bohužel v plenkách a někteří politici (opět včetně již výše zmiňovaného prezidenta Klause) ji pochopitelně nepřejí...

Daně je ale třeba platit, aby společnost mohla fungovat (silnice, školy, zdravotnictví, policie, armáda, hasiči a i ti politici...). Je ale tedy nutné se zároveň nějak angažovat ve společnosti a být součástí jejího ozdravného procesu.

Nemyslím si proto, že řešením je, že pokud někdo krade, jsou oprávnění krást i ti, kdo dosud nekradli...

Křesťan je povinnen zvažovat své jednání a porovnávat ho s křesťanským učením. Rozhodnout se ale musí nakonec každý sám za sebe...

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích