Odpustky

V mém okolí se probírá často otázka odpustků. Dovedu vysvětlit, co odpustky jsou, ale nevím, jak vysvětlit, že naším chováním (podmínky odpustků) můžeme ovlivnit Boží rozsudek o uděleném Božím trestu, je to jedna z vyprošených Božích milostí?

Děkuji za odpověď. 

Formulace Vaší otázky napovídá, že je potřeba začít s vysvětlováním někde jinde než u odpustků. A sice u „Božího rozsudku“ a „Božího trestu“.

Jak jistě víte, odpustky se týkají „časných trestů za již odpuštěnou vinu“. Co jsou tyto „tresty“? Přesnější by bylo nazvat je následky hříchů. Když člověk ukradne peníze, hrozí mu dvě věci: jednak soud a trest (vězení), jednak povinnost dluh vrátit. Obvykle trestem nazýváme vězení: soud určí dobu a stupeň trestu, a ten se obvykle musí odsedět. Povinnost splatit dluh však zůstává.

Ale to, co nazýváme „tresty“ za hříchy, není žádný rozsudek o přesně vyměřené době a způsobu trestu, ale povinnost vrátit odcizené peníze. Takový trest má smysl jen do chvíle, než je dluh splacen (i s úroky).

Nepředstavujme si tedy nezvratitelný Boží rozsudek ani trest jako kriminál, ale jako dluh, který spolu s dlužníkem bolí i věřitele, nebeského Otce (samozřejmě analogicky, nakolik může Boha něco „bolet“). Sám by byl rád, kdyby hříšník co nejdříve dluh splatil. Dává mu příležitosti k výdělku: k získávání zásluh, ke skutkům lásky. Zásluhy jsou právě míra lásky. Cílem je čisté srdce plné lásky, protože jen to může vidět Boha.

A to je právě ten moment, kdy přicházejí na řadu také odpustky. Víme, že Kristus a svatí nashromáždili nekonečný poklad zásluh, neboli lásky. A my si můžeme z tohoto pokladu brát k posílení své vlastní lásky, když poslušně splníme určité podmínky a tím projevíme poslušnost k ustanovením Božím (reprezentovaným církví). Protože co jiného je láska k Bohu, než poslušnost k jeho přikázáním?

A tak tedy projevíme dobrou vůli, trošku lásky, splníme odpustkové podmínky, a „za odměnu“ láska Krista a svatých splatí naše velké dluhy. Buď úplně, a to jsou plnomocné odpustky, nebo částečně. Jako by se v tu chvíli celé nebe zaradovalo nad jedním hříšníkem, který se jejich láskou posunul na své cestě k Bohu! Už nemusí podstoupit „tresty“, splácení, léčení a očišťování, protože následky hříchů byly odstraněny.

Za branami smrti, v očistci, mají následky hříchů víc povahu trestu než za pozemského putování. Je to dáno tím, že duše je ve zcela pasivním stavu a se splácením dluhu nemůže sama spolupracovat, jen ho trpí. Nemůže sama získávat zásluhy a je zcela odkázána na milost Boží, lásku svatých a těch, kdo ještě putují po zemi. Proto je její radost nevýslovná, když se jí dostane taková porce milosti zdarma, bez utrpení, jen z čiré lásky.

Odpustky tedy nejsou něco, co by chtělo měnit Boží úradky. Naopak – je to Boží velkorysá nabídka, jak uspíšit a zefektivnit naši cestu k němu. Stejně jako prosebná modlitba a každá naše zásluha: nic v Bohu nemění, mění něco v nás, tak abychom „byli Bohu podobní a viděli ho tak, jak je“.

S pozdravem
Linka víry

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Víra a život (život z víry), Bůh, Modlitba