Nemám sílu jít ke zpovědi...

Dobrý den,

nikdy jsem nechtěla aby se to stalo, ale stalo se to. Nezvládli jsme to a milovali se spolu. Vím, že je to velký hřích a bojím se, že už mi není pomoci. Stydím se jít ke zpovědi, bojím se, že mě Bůh již zatratil. Nevím, jak dál, můj život je jako naruby, nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Prosím o radu...

Milá ...,

děkuji za důvěru a upřímnost, se kterou se na naši linku obracíte. Z Vašeho dopisu cítím stud, bolest z hříchu, který s sebou vláčíte, ale také strach – strach z Boha. Protože však píšete, tuším za Vaším psaním také velkou touhu po odpuštění a znovunalezení Boží blízkosti. Ráda bych Vás ujistila, že Bůh Vás určitě nezatratil. Naopak, stále Vás miluje a čeká na Vás s otevřenou náručí.

Bible je plná míst, která tento Boží postoj k člověku dokládají. Můžete si například přečíst úryvek o tom, jak se Ježíš zachoval k ženě, která byla cizoložnice a dá se předpokládat, že hřešila mnohokrát (Jan 8, 2-12).

Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“
Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“

A na jiném místě se píše o tom, že není nic (tedy ani náš hřích), který by nás mohl odloučit od Boží lásky (Římanům 8, 31-39): V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!

Boží láska a milosrdenství jsou nekonečně větší než naše hříchy, skrze svou slabost si můžeme plněji uvědomit svou závislost na Bohu. Bez něj nedokážeme nic. Skrze hříchy a špatné jednání, ubližujeme nejvíce sami sobě a sami se tak od Boha a jeho lásky vzdalujeme. On je ale stále tady, pro nás. Přestože tomu někdy není snadné uvěřit, vypovídá to spíše o naší kapacitě víry a lásky, než o Božím postoji k nám. Nebojte se svěřit do jeho milosrdné náruče. Překonejte své obavy a jděte za knězem, který Vám skrze milost svátosti smíření může odpustit, vše, co Vás tíží. Nemusíte se bát, nejste v tom sama. Kněze můžete také požádat o duchovní doprovázení, skrze které můžete nalézt vyrovnání se s novými pocity, které prožíváte. Pokud by pocitů a zmatku, který prožíváte, bylo mnoho, můžete využít také rozhovor s některým psychologem či psychoterapeutem.

Je to také dobrý a blízký vztah s Bohem, který Vám do budoucna může pomoci jednat jinak, svobodně od všech svazujících tužeb. Je to také Bůh, který nám dává takové naplnění, že nemusíme hledat náhražky jinde. To, že je to právě Boží odpuštění, které nám dává schopnost žít jinak, popisuje také Lukáš v úryvku o hříšnici, která Ježíši myla nohy (Lukáš 7,37-39):
„Komu se odpouští málo, málo miluje“.

Přeji Vám odvahu se této Lásce otevřít

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská, Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných