Nekoitání sexuální praktiky

Jak je to s pohledem církve na jiné formy "sexuálního uspokojování" (např. žena uspokojí muže rukou....)?
Je rozdíl, jestli je to v manželství, nebo pouze ve vztahu? Předpokládám, že to církev také odmítá, ale chci se ujistit.

Děkuji za odpověď.

Milý ...,

Záměr Boha (a tedy i Církve) s člověkem není především ten, aby člověk prováděl pouze Bohem (resp. Církví) schválené "praktiky". Záměr Boha s člověkem je na prvním místě VZTAH. Dokonce i tak často zmiňované Desatero (Exodus 20 a Deuteronomium 5) je něco mnohem víc než jen pouhý seznam pravidel "musíš/nesmíš". "Desatero" nezačíná, jak bývá zjednodušeně uváděno, slovy: "v jednoho Boha věřiti budeš", ale: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví."

Kdo toto nějakým způsobem neprožil na vlastní kůži, že totiž někdo mě má tak rád, že mě zcela neziště zachránil z totální beznaděje, smrti..., těžko pochopí. A Ježíš v Novém zákoně z toho nemění ani čárku, nýbrž to přivádí k maximální intenzitě: Dává život za každého z nás. Z lásky.

Jestliže vezme chlapec dívku kolem ramen, může to být zcela nehorázné, pokud tento úkon není naplněn láskou a odpovědností vůči ní. Stejně tak i každá "sexuální praktika" je řečí těla, která sděluje druhému určitý stupeň lásky (nejen erotické, ale i té nezištné) a zodpovědnosti vůči němu. A ta řeč může být buďto pravdivá nebo nepravdivá. Jistě vnímáte rozdíl mezi týmž sexuálním úkonem např. v erotickém salonu a v ložnici novomanželů.

Ano, i v manželství může být řeč těla nepravdivá. Ale naopak určitý stupeň důvěrnosti vyjadřující to, co říká manželský slib ("odevzdávám se ti a přijímám tě bez podmínek na celý život"), je těžko myslitelný v pravdě mimo manželství.

Takže pokud máte pochybnosti o dovolenosti určité praktiky, ptejte se Boha a sama sebe: "Co tím říkám?" a "Říkám to v pravdě?" A pokud snad pochybnosti přetrvávají, obraťte se v důvěře na zkušeného kněze.

Linka víry

Kategorie otázky: Sexualita v manželství